Velká výstava Toyen v pražském Domě U Kamenného zvonu je zajisté výtvarnou událostí prvního řádu a zároveň příležitostí seznámit širší diváckou obec s mimořádným dílem umělkyně, jejíž jméno se i pro nejmladší generaci stalo mytickým slovem, synonymem poezie a svobody, daleko překračující hranice světa výtvarného umění. Že se výstava nemohla uskutečnit za minulého režimu, že se tak stalo až deset let po listopadu 1989, je jiná otázka.
Historie avantgardy v Čechách
Životopisných údajů je jen hrstka, umělkyně byla tajnůstkářka. Podobala se v tom symbolistům, kteří své soukromí považovali za posvátné, důsledně vyžadovali oddělení soukromého života od díla a tak jako Otokar Březina (vlastním jménem Václav Jebavý) přijali s novým jménem i novou identitu. (Toyen se v tomto podobala Březinovi.) Narodila se 21. září 1902 v Praze. O dětství a mládí nevíme téměř nic. Rodinnými poměry byla donucena pracovat manuálně jako balička mýdla, ale tomuto osudu se vzepřela a v šestnácti letech se rozešla s rodinou i příbuznými. Obraz Marie Čermínové z té doby načrtl básník Jaroslav Seifert ve svých pamětech. Vzpomíná, že potkával před svým bytem na bývalé Husově třídě na Žižkově „podivnou, ale zajímavou dívku“, podivnou proto, že nosila kalhoty, což tehdy bylo vzácné. Marie Čermínová v roce 1919 začne studium na UPŠ u prof. Emanuela Dítěte, předčasně je ukončí roku 1922. Téhož roku o prázdninách cestuje na jugoslávskou Korčulu, kde se seznámí s Jindřichem Štyrským.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 31 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
