Ne soukromým školám

Ve sněmovně minulý týden znovu zvítězil názor, že pokud možno všechny školy by měly být státní. Poslanci totiž odmítli návrh zákona o dotacích soukromým školám svých kolegů Petra Mareše (US) a Waltera Bartoše (ODS). „Říkáme, že každá škola má nárok na stejné peníze za žáka bez ohledu na to, zda ji zřizuje stát, nebo soukromník,“ vysvětluje Petr Mareš svůj záměr. Většina zákonodárců s tím ale nesouhlasí, a proto do třetího čtení pustili pozměňovací návrh lidovecké poslankyně Michaely Šojdrové. „Důvodem pro to, aby soukromé školy dostávaly stejné dotace jako státní, by bylo selhání státních škol. To se ale nestalo,“ vysvětluje svůj protinávrh poslankyně. Úspěch lidovců potěšil především ministra školství Eduarda Zemana: „Pokud by prošel Marešův a Bartošův návrh, musel bych rezignovat na svou funkci. “
V pevné náruči státu
Na soukromé školy zaútočili sociální demokraté brzy po červnovém vítězství ve volbách. Ještě loni v prosinci vyšlo vládní nařízení, které omezilo soukromníkům státní dotaci (viz rámeček). „Zemanovo nařízení bylo přímo likvidační,“ říká Petr Mareš. Proto sepsal s kolegou Bartošem návrh, který by soukromým školám zajistil stejné dotace jako státním. Jejich návrh ve sněmovně přešel v červnu přes první čtení díky podpoře pravicových stran. Ministr Zeman se ale s porážkou nesmířil. Podle jeho názoru je zmíněná předloha „jedním z nejvelkolepějších tunelů, který kdy kdo vymyslel“ - otevírá totiž "prostor pro vznik nových soukromých škol…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.










