Půl roku poté, co zemřel jordánský král Husajn (viz Respekt č. 8 a 9/99), skonal na infarkt v pátek 23. července marocký král Hasan II. Oba panovníci měli leccos společného. A právě na osudu jejich zemí lze ukázat, že v arabském světě si Západ mnohem více cení klidu, stability a příznivého vlivu v jinak nepokojném regionu než například „detailů“ týkajících se demokracie a dodržování lidských práv.
Hasan a Husajn
Oba králové vládli velmi dlouho, Husajn téměř 47 let, Hasan 38 let. Už to samo o sobě je v dnešním světě pozoruhodnost. Oba dva své země dovedli od absolutismu k jakési liberální monarchii. V Jordánsku se již volí v rámci pluralitního výběru, Maroko před dvěma lety rozšířilo svůj parlament na dvě komory. Oba státy si v posledních letech získaly dobrou pověst zemí, které se neobjevují na prvních stranách světového tisku (proč taky, když se v nich nestřílí, nerevoltuje ani se nekonají krvavé převraty), ale zato do nich bez rizika míří houfy turistů. Není divu při pohledu na sousedy. Ve srovnání s Irákem či se Sýrií je Jordánsko skutečně rájem na zemi, což platí i pro Maroko ve srovnání s Alžírskem a tamními zhruba sedmi desítkami tisíc obětí teroru v poslední dekádě. Proto se také oběma zemím leccos promíjelo. Kampaň „Černé září“ proti palestinským partyzánům, kterou v roce 1970 rozpoutal král Husajn, by dnes…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
