V roli rukojmích

„Dovolte mi, abych jménem vlády poděkoval všem parlamentním stranám za jednotu projevovanou v otázce krize na Balkáně. Všechny parlamentní strany bez výjimky podporují úsilí vlády a NATO k vyřešení krize v Kosovu.“ Tak zahájil minulé pondělí v maďarském parlamentu svůj projev věnovaný dění v Jugoslávii premiér Viktor Orbán. Na druhé straně Orbán poslance ujistil, že NATO nežádá přímou vojenskou účast Maďarska. Různá západní média teď spekulují o pozemních operacích NATO, jež by vycházely z území Maďarska. To je pro Budapešť nepříjemné téma. Také proto Orbán - ač rozhodně podpořil politiku Aliance - možnost rozhodnějšího zapojení Maďarska do konfliktu odmítl i během své čtvrteční cesty do Velké Británie. Poukázal tím na velice úzké mantinely, v nichž se maďarská zahraniční politika vůči Jugoslávii pohybuje. Nejedná se jen o to, že Maďarsko jako jediný člen Aliance s Jugoslávií přímo hraničí. Jde spíše o to, že v severní části Srbska, na území bývalé autonomní oblasti Vojvodina, žije početná maďarská menšina: ta nyní sehrává tak trochu roli rukojmího.

Vojvodina a Kosovo

Osud autonomní oblasti Vojvodina se v posledních třiceti letech zdánlivě velice podobal osudu Kosova. Nová jugoslávská ústava z roku 1974 zabezpečila Vojvodině podobně jako Kosovu autonomní statut a relativně široké pravomoci včetně místního zákonodárného sboru. V roce 1989 pak Vojvodina - stejně jako Kosovo - o svou autonomii přišla. V obou případech tomu předcházely…