Nemáte na to

Je středa před obědem a nekonečný zástup mladých lidí míří na přijímací zkoušky na pražskou filozofickou fakultu. Hned u vchodu varuje některé z nich černovláska, opřená ležérně o dveře: „Kam se ženete? Vždyť vám tady jenom vymyjou mozky!“ Ale mládež nedbá a hrne se dovnitř. Testy na obor „dějiny umění“ začínají v pravé poledne. Několik stovek rozechvělých adeptů moudrosti zaplňuje velkou aulu. Čekají je otázky typu „kdy u nás začaly jezdit tramvaje“ nebo „jaké domácí literární dílo byste navrhli na státní cenu“. Nesprávná odpověď na některou z nich jim může navždy zavřít šance dále studovat.

To je v pořádku

Letos se na vysoké školy hlásí 105 tisíc zájemců, podle odhadu Ústavu pro informace ve vzdělávání ale může být přijato nejvýš 45 tisíc. Čísla jsou až na detaily stejná jako loni, což se dá vyložit dvěma způsoby. Buď tak, že se strmý růst odmítnutých zájemců konečně zastavil, anebo že při prudkém poklesu populačního ročníku (v roce 1979 se narodilo ještě bezmála 170 000 Čechů, rok nato už o dvacet tisíc méně) zájem nadále roste.Ať už zvolíme kterýkoli výklad, na beznadějném výhledu letošních maturantů to nic nemění. Jak stojí výše, populační ročník má 150 000 chlapců a dívek, z nich se hlásí na vysokou 50 tisíc (zbylí uchazeči jsou z řad dříve odmítnutých) a úspěch zaznamená zhruba dvacet tisíc (druhou polovinu šťastlivců tvoří opět neúspěšní kandidáti z minula). Pro většinu ostatních platí: vítejte do života. Nebo lépe řečeno: vítejte na…