Strašidla v dobách války

Německem obchází strašidlo, strašidlo mimořádného sjezdu Zelených. V tomto a podobném duchu se politická veřejnost našich západních sousedů znepokojovala od okamžiku, kdy předsednictvo mladé vládní strany svolalo v důsledku válečných operací NATO v Kosovu na 14. květen do Bielefeldu mimořádný sjezd. Přes obvyklou snahu o mediální duchaplnost nešlo pesimistickým prorokům ani o tradiční masochismus, ani o preventivní malomyslnost německé sebereflexe. Důvodů pro oprášení uvedeného citátu z éry nejenom třídních bojů bylo hned několik.

Fischer jako rétor

Za prvé: mimořádný sjezd byl svolán vzhledem k potřebě kvalifikovaného stanoviska k válce. Již to samo je dostatečně závažné. V případě strany vycházející z pacifistických tradic stejně tak bohaté jako mocensky podvázané Spolkové republiky však tato okolnost působila coby ostrá nálož. Druhým, neméně dramatickým momentem sjezdu byla skutečnost, že v současné době k rudo-zelené koalici neexistuje žádná seriózní alternativa. Přitom je známo, že válečné doby již tradičně nebývají vnitropolitickým stratégům nakloněné. Předsjezdové napětí stupňovaly i značné obavy o renomé Německa jako spolehlivého spojence NATO. Právě nevyzpytatelné chování Zelených jako domněle nejslabšího článku německé ukotvenosti v severoatlantických strukturách usnadňovalo zahraničním pozorovatelům najít způsob, jak ventilovat obecnější obavy o stabilitu veřejného mínění v Německu. Očekávaná konfrontace zelených „realistů“ a …