Nestává se tak často, abychom mohli konfrontovat tvorbu autora pětadvacetiletého s tvorbou pětasedmdesátníka přes propast hloubenou padesátými a posléze i sedmdesátými lety. Jan Vladislav psal poezii víc než padesát let, z toho ovšem třicet let bez čtenářské odezvy, bez možnosti publikovat. K Vánocům 1998 vyšel v nakladatelství Torst takřka úplný soubor jeho básnické tvorby s názvem Fragmenty a jiné básně. Můžeme si nad ním položit otázku pro českou válečnou a poválečnou literaturu mimořádně aktuální, totiž zda má politická moc takovou sílu, aby dokázala skutečné básníky zlomit. Pokusme se hledat odpověď v básníkově díle.
Úděl a vzdor
Jan Vladislav není jen utajeným básníkem a prozaikem, ale i tajným čtenářem, tajným kritikem, tajným vydavatelem a do jisté míry i utajeným překladatelem a autorem knih pro mládež (šest svazků jeho díla s názvem Tajný čtenář I-VI bylo zatím knižně vydáno jen zčásti). Mezi současnými českými literáty sotva najdeme někoho, jehož dílo by se svým rozsahem, šíří a hloubkou záběru i téměř puntičkářským lpěním na čistotě tvaru vyrovnalo Vladislavovu. Připomeňme si přes půl stovky překladů (zejména klasické i moderní poezie: od Danta, Michelangela, Ronsarda a Shakespeara přes Baudelaira a Verlaina až po Ungarettiho, Montala, Reverdyho, Michauxe a další), víc než třicet knih pro mládež a dlouhé řady esejů, studií, kritik, recenzí, lektorských posudků, přednášek, úvodů a doslovů, především k překládaným knihám.Pozoruhodná je…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
