Vypadalo to až neskutečně: na horké pákistánské půdě zastavil luxusní zlatožlutý autobus a z jeho útrob vystoupil rozesmátý premiér arcinepřátelské Indie s poselstvím vyzývajícím ke smíru. Miliony diváků v obou zemích sledovaly tento zázrak v přímém televizním přenosu. Něco podobného mohl rozjitřený subkontinent spatřit naposledy před deseti roky, když stejnou odvahu či státnický rozhled projevil Rádžív Gándhí.
Začalo to kriketem
Na summitu v Láhauru se o předminulém víkendu premiéři Indie a Pákistánu, Atal Bihárí Vádžpéjí a Naváz Šaríf, představili jako muži míru, jako členové odcizené rodiny, kteří se snaží hojit hluboké šrámy na duši pomocí vstřícných slov. To byla ještě před pár měsíci jen utopie. Obě země, mezi nimiž panuje zášť už od rozdělení Britské Indie před půl stoletím, se loni vydaly na cestu jaderného soupeření. Fakt, že politici se teď probrali z euforie atomových testů a hlásí se k odpovědnosti, koření i ve vnitřní situaci obou zemí. Vádžpéjí i Šaríf čelí doma silné opozici a prolomení vzájemné nedůvěry jim může přinést důležité politické body.„Ledy byly konečně prolomeny“ hlásal palcový titulek v deníku Times of India. Nezávislí analytici se shodli na tom, že symbolický příjezd Vádžpéjího nově zřízenou autobusovou linkou znamenal nejdůležitější krok ve vzájemných vztazích od dohody v Simle z roku 1972, která ukončila poslední ze tří vzájemných válek. Emotivní summit nebyl jen velkou show pro oči světa, přinesl více než pouhé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
