V Kambodži se o Vánocích vynořili po 20 letech partyzánského boje z pralesa poslední dva z vysokých představitelů někdejšího genocidního režimu Rudých Khmerů, pánové Khieu Samphan, figurující v Pol Potově režimu v letech 1975–79 jako oficiální hlava státu, a „bratr číslo dvě“ Nuon Chea, který měl v této obludné mašinerii na starosti ideologii. Znovu tak vyvstala otázka potrestání zločinů, jež se svým rozsahem a brutalitou řadí k nejotřesnějším v tomto století. Případný soud nad masovými vrahy závisí na vůli jediného muže, Hun Sena, který dnes v Kambodži rozhoduje prakticky o všem.
Hun Sen a moc
Odchod posledních dvou veteránů radikální verze zemědělského komunismu z džungle téměř přesně koincidoval s 20. výročím pádu polpotovské Demokratické Kapučey - začátkem prosince 1978 vpadla do Kambodže vietnamská vojska a 7. ledna 1979 „osvobodila“ tehdy takřka neobydlený Phnompenh. Vietnamci dosadili do čela „osvobozené“ země skupinu rudokhmerských přeběhlíků, v níž se nakonec nejvýrazněji prosadil tehdy ještě velmi mladý Hun Sen. V Phnompenhu se od té doby vystřídalo u moci několik režimů a v pohraničních džunglích se několikrát přeskupily různé protivládní koalice a partyzánské bojůvky; Hun Sen však po celou tuto dobu nepustil z rukou hlavní otěže moci, ať už se přitom opíral o okupační vietnamskou armádu, mezinárodní síly pod hlavičkou OSN, dvoje všeobecné volby (z nichž první prohrál a druhé zmanipuloval) či vytváření koalic s politickými protivníky,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu