Ve stínu zpronevěry

Ve své dvacetileté historii Evropský parlament ve Štrasburku už třikrát hlasoval o demisi „vlády“ EU, Evropské komise. V roce 1990 kvůli neshodám s výdaji komise ze zemědělského fondu. Dva roky nato kvůli nespokojenosti se strategií, jakou komise uplatňovala při jednání se Světovou obchodní organizací (WTO). A v roce 1997 kvůli průtahům s vyhlášením embarga na dovoz hovězího z Británie, zasažené tehdy epidemií nemoci šílených krav. Pokaždé ale k odvolání tohoto nejdůležitějšího stálého výkonného orgánu EU chybělo mnoho hlasů. Jinak to nevypadalo ani minulý týden, kdy byl osud Evropské komise znovu na vážkách. Přesto stojí události ve Štrasburku za bližší pozornost. Rozhodnutí, jež tam minulý týden padla, totiž určitě nejsou bez významu.

Marin a Cressonová

Na počátku nejnovějších sporů v orgánech Unie stála série korupčních afér, které na denní světlo vynesl francouzský deník Libération a britský Financial Times. Jejich hlavními hrdiny se stali španělský komisař Marin, zodpovědný za spolupráci s Latinskou Amerikou, Afrikou a Blízkým východem, a francouzská komisařka Cressonová, zodpovědná za záležitosti vědy. Manuel Marin byl obviněn z korupce v případě čtyř smluv uzavřených unijním fondem ECHO, který se zabývá distribucí humanitárních prostředků, Edith Cressonová zase z přivírání očí nad nedostatky ve fungování jí svěřeného vzdělávacího programu Leonardo a z toho, že z prostředků programu zaměstnávala svého soukromého astrologa coby konzultanta…