Kdyby bylo ve světě - a především v Evropě - pravidlem měřit všem lidem s krví na rukou stejným metrem, zatčení 82letého generála Pinocheta na londýnském nemocničním lůžku by snad bylo v pořádku. Stejným metrem se ale diktátorům neměří a úplně vše pak prochází vrahounům z bolševického lůna. Přitom neplatí tak úplně, že jde o věc nezávislé soudní a policejní mašinerie, tedy záležitost nepolitickou. Španělští soudci i vedení britské policie jsou jako lidé součástí západoevropské mocensko-byrokraticko-intelektuální elity a jejich postup dokládá převažující myšlenkovou orientaci. Zároveň vlil odvahu do žil nejrůznějším organizacím na „ochranu lidských práv“. Ty podávají na „polapeného“ Pinocheta vlastní trestní oznámení, rozšiřují obžaloby, sepisují petice, pořádají demonstrace a chtějí dokonce zavřít představitele CIA, která prý Pinochetovi pomáhala. I když celá věc od začátku jako politikum vyznít neměla, okamžitě se politikem stala.
Pinochet: odevzdal moc, tak na něj
Vraťme se ale na začátek 70. let. Chile nebylo jedinou zemí, kde převzala moc vojenská diktatura. Jednou z příčin byla reakce armádních šéfů na rozpínavost marxistických guerill. Rozšíření revoluce po celé Latinské Americe měl ve svém programu kubánský komunistický lídr Fidel Castro. A nešlo jen o program, ale i o praxi.Generál Pinochet byl krvavý diktátor, ale na druhou stranu (to není „zásluha“, ale historický fakt) člověk, který udělal více než kdo jiný proti šíření komunistické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
