Po devíti letech se do slovníku zdejších manažerů vrací jedna z populárních stížností pozdní normalizace: nejsou lidi. V komunistické éře, kdy každý musel mít zaměstnání a málokdo pracoval, šlo tuto univerzální omluvu nejrůznějších nesmyslů pochopit. Proč si ale stejnými slovy stěžují manažeři dnes a proč nedokážou najít pracovníky ani v oblastech s nejvyšším počtem nezaměstnaných? Odpověď není těžká: stále více lidí totiž přichází na to, že bez práce si ve štědrém českém státě přijdou na víc peněz, než kolik si jich vydělá lecjaký těžce pracující naivka.
Překvapení oceláři
Koncem srpna přijel premiér Miloš Zeman v doprovodu svých ministrů Grégra a Svobody do Kladna, aby zde slavnostně znovu spustil chloubu tamních ocelářů - dvoukilometrovou válcovací linku v Dříni. Znovuzrozená válcovna slibovala, že napraví, co předchozí majitel Vladimír Stehlík pokazil: několik stovek nových pracovních míst mělo výrazně ukrojit z kladenské devítiprocentní nezaměstnanosti. Po necelých dvou měsících ale noví manažeři z Dříně zjišťují, že touha pracovat není u propuštěných Kladeňáků tak žhavá, jak se čekalo. „Některá kvalifikovanější místa stále ještě nejsme schopni naplnit,“ hodnotí dosavadní nábor opatrně ředitel válcovny Jiří Olšanský.Podobný jev znají i v nedaleké Roudnici nad Labem, kde už před dvěma lety postavila česko-americká firma Johnson Controls na zelené louce továrnu na čalounění pro osobní auta. S odbytem nejsou potíže: ke klientům patří giganti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
