Strašné léto 1998

Rok 1998 v Severním Irsku začal jako rok nadějí, v létě se však změnil v annus horribilis. V červenci byly upáleny tři děti a v srpnu se odehrálo nejhorší krveprolití za celých třicet let bojů: výbuch bomby v městečku Omagh zabil 28 lidí. Bůhví, co přinese podzim. Velkopáteční smlouva, která odvádí Irsko z cesty bojů na cestu politického dialogu, byla přijata většinou obyvatel celého ostrova jako maják, jako záchrana před pádem do propasti. V září zasednou v novém belfastském parlamentu zástupci stran katolických i protestantských. Všichni víme, že se mezi sebou budou hádat, že se budou ignorovat, že se budou obviňovat. To ale nevadí, to už patří do politiky. Zbraně a výbuchy ne. Zbraně tu jsou stále a zřejmě budou tak dlouho, dokud se všichni nezbaví strachu, podezření a zakořeněného pocity křivdy. Těmito slovy to strana Sinn Féin v podstatě vyjádřila za IRA, která zatím po zbrani nesáhla - ale žádnou také nevydala. Političtí teroristé mimochodem také ne.

Kdo vlastně vraždí

Bomba, která vybuchla 15. srpna, putovala jen krátkou cestu přes hranice. Smontovali ji někde v okolí Dundalku a v sobotu ji dopravili do Omaghu. K pumě se přihlásila skupina Pravá IRA.„Pravá IRA“ jsou terorističtí fundamentalisté, kteří nesouhlasí se současným vývojem a IRA i Sinn Féin nazývají zrádci věci. „Věcí“, rozumějme, má být rozpoutání takového válečného pekla, které by donutilo Brity rychle opustit provincii Ulster. Ta, konečně osvobozena, by byla rychle připojena…