Nebývá zvykem, aby si zadavatelé anketních otázek na ně sami také odpovídali, ba aby jejich odpovědi byly vlastně pravým účelem celého podniku. Taková metoda připomíná nákup v trafice, jejímiž jsme vlastníky: připravíme si otázky a vedeme je přesně směrem, který nám nejlépe vyhovuje a který implikuje naše chutě (repliky). Pak ještě provedeme selekci zákazníků (respondentů), u kterých předpokládáme, že budou přibližně stejného gusta jako my sami, že tedy budou kouřit cigarety, které i my máme v oblibě, a číst noviny, na kterých se i my shodneme. Přibližně tak si počínali autoři sborníku, který hrdě nazvali Jak chutná nezávislost, literární dvojice Zdena Bratršovská a František Hrdlička a publicista Jiří Ješ.Titul odkazuje k Mňačkově novele, kde, jak známo, místo „nezávislosti“ figuruje slovo „moc“. Nezávislý je tedy ten, kdo se nepodílí na moci, na čemž bychom se mohli se zadavateli shodnout. Problém je v tom, že jejich vymezení nezávislosti je přizpůsobeno jim vyhovující (ideální) biografii. Za „nezávislé“ tu byli prohlášeni a sebráni ti, kteří jsou „starší než 45 let, nebyli nikdy v KSČ ani v exilu, nepodepsali Antichartu ani Chartu a snažili se uplatňovat nonkonformní názory v každém politickém systému“. Jsou to tedy kritéria, která by se spíše hodila pro nepolitického solitéra a individualistu, jenž si buď celý život střežil svou panenskost, nebo měl dostatek rozumu a sebezáchovy, aby se do ničeho nepouštěl a nezadal si ani na jedné straně. Lze souhlasit, že vstupem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu