Celý měsíc žila Indie předčasnými parlamentními volbami. A byť dosud formálně neskončily (několik mandátů bude obsazeno až v červnu), lze shrnout jejich hlavní poselství: i když potvrdily touhu po změně a další nárůst obliby hinduistických nacionalistů, zdá se, že nakonec nic podstatného nevyřešily. Neurčily totiž jasného vítěze, a nad největší světovou demokracií se tak opět rýsuje chmurná vyhlídka - handrkování v rozdrobeném parlamentu, vznik těžkopádné koaliční vlády a pokračování politické nestability. Hlasování bylo také bitvou dvou titánů - Atala Bihárího Vádžpéjího a Sonii Gándhíové. Nakonec se však smějí třetí vzadu, regionalisté. Což jen dokládá stále důležitější roli organizací, které rezignovaly na celoindické zájmy a prosazují potřeby menších regionů.
Magické jméno nestačí
Vedle tří nejsilnějších uskupení, nacionalistické Indické lidové strany (BJP), středového Indického národního kongresu a rozpadající se čtrnáctičlenné koalice Sjednocená fronta, zasednou v parlamentu i zástupci dvou desítek regionálních a kastovních ministran a někteří nezávislí zákonodárci. Protože žádná z hlavních formací nezískala nadpoloviční většinu 273 křesel, drží teď právě tito usilovně namlouvaní „trpaslíci“ klíč k delikátnímu mocenskému balancování.S nadsázkou ilustroval situaci humoristický sloupek v deníku The Times of India. Otázka pro „typického“ poslance: „Hlasujete s vládními stranami?“ Odpověď: "Částečně ano. Tak trochu ovšem zůstanu v opozici.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
