Již před lety se hovořilo o jakémsi „fázovém posunu“ české politiky oproti dění u našich souputníků z bývalého východního bloku. Ve většině z nich vystřídaly pravici až překvapivě brzy levicové vlády (Litva - 1992, Polsko - 1993, Maďarsko a Bulharsko - 1994), ale v Praze stále neochvějně vládl Klausův kabinet. Ještě loni v září, když v Polsku opět zvítězila pravice, se zdálo, že vláda ODS může odejít v roce 2000 do opozice, ale jen proto, aby se triumfálně vrátila k moci. Nynější rozpad české pravice však ukázal něco jiného. Zmíněný „fázový posun“ se netýká jen samotného střídání pravicových a levicových vlád, ale i vývoje samotných stran. Až do loňska bylo jasné jen tolik, že českou pravici dříve či později vystřídá levice. Od počátku letošního roku je jasné, že termín tohoto střídání se blíží. A nyní je jasná i další skutečnost: stejně jako v Polsku loni zvítězila jiná pravice než ta, která v roce 1993 odevzdala moc, i česká pravice, která se dříve či později vrátí k moci, bude muset teprve vzniknout z trosek té dnešní.
Podívejme se na to, v jaké podobě se tento proces zhmotnil v Polsku, zemi, která už má zkušenost s cyklem vlád pravice - levice - pravice. Jak vypadá, jak se chová, oč se opírá polský pravicový kabinet Jerzyho Buzka po stu dnech své vlády?
Bez „normální“ pravicové strany
„Jeden profesor ve vládě je dobrý. Dva jsou nebezpeční. Tři, to je úplná katastrofa,“ tvrdil Otto von Bismarck, muž, který jako nejdéle sloužící německý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu