Krádež s hroší kůží

Už loni v říjnu dostala bankovní rada České národní banky naléhavé memorandum. Česká finanční, dceřiná společnost ČNB, v něm hlásí, že při své práci na ozdravení malých bank odhalila velký „tunel“ v tuzemském průmyslu: ústecká Spolchemie ztratila v podezřelých obchodech s akciemi skoro jeden a půl miliardy korun. Od zprávy křičící „krádež“ už ale uplynulo půl roku a Česká finanční dosud nepodala jediné trestní oznámení. Úředníci jen krčí rameny: případ je prý dokonalou ukázkou toho, „jak se to dělá“. Tedy jak může několik schopných šíbrů beztrestně obrat svěřený podnik.

Vzhůru na banky

Česká finanční se o věci dozvěděla právě loni na podzim, když se stala majoritním akcionářem Spolchemie. V rámci ozdravného programu ČNB má za úkol přebírat od slabých peněžních ústavů jejich majetkové účasti a tímto způsobem mimo jiné nasbírala nadpoloviční podíl v ústecké chemičce. Přitom vyšlo najevo následující.

Na konci roku 1995 měla mezi akcionáři Spolchemie hlavní slovo zlínská Foresbank se sedmadvaceti procenty. Valná hromada tehdy v prosinci nařídila podnikovému vedení, aby za bezmála jednu a půl miliardy korun koupilo akcie pražské Agrobanky, samotné Foresbank a chemičky Colorlak. Tehdejší generální ředitel a šéf představenstva Vít Hroch byl pro: na téže schůzi totiž představil akcionářům svůj ambiciózní plán přeměny Spolchemie na „třetí centrum české chemie“ vedle Chemapolu a Chemopetrolu. Kvůli velkolepému nákupu si Spolchemie musela vzít u Foresbank stomilionový úvěr.Další krok šéfů ústecké chemičky je však těžko pochopitelný i v otrlých poměrech tuzemského kapitálového trhu. Miliardovou investicí pověřila Spolchemie zcela neznámé burziány z druhého konce republiky: od března do května 1996 složili chemici své peníze na účet dvou ostravských makléřských firem. Moravskočeská burzovní společnost, s.r.o., dostala celkem jednu miliardu a 220 milionů, společnost Akcie Morava 348 milionů korun. Kdo o tom rozhodl? Pokyn vydal - alespoň podle informací z finančního oddělení fabriky - ředitel Hroch. Jenže ten se o tom, jak hájil zájmy Spolchemie a jejích drobných akcionářů, bavit nehodlá: „S tím už nechci mít nic společného. Ode mě se nic nedozvíte,“ říká a vypíná mobilní telefon.

Dlužník ředitelem

Podle smlouvy Spolchemie s makléři dostaly Moravskočeská burzovní a Akcie Morava v podstatě na rok půjčku jeden a půl miliardy s úrokem 10 procent. Z této zálohy měli buď nakupovat cenné papíry, nebo ji v dubnu 1997 vrátit. Jak to dopadlo? Informace pro akcionáře Spolchemie z počátku loňského roku zní takto: zálohy nebyly čerpány, makléři akcie bank nenakoupili. V říjnu 1996 byla nad Agrobankou vyhlášena nucená správa a makléři dostali od Spolchemie výslovný pokyn „nenakupovat nic“ (tak to alespoň tvrdila chemička svým akcionářům). V dubnu 1997 makléři „zapůjčenou“ miliardovou zálohu nevrátili, ač k tomu byli smluvně vázáni.V té době totiž plánovaným „impériem“ zmítaly vlny měnících se vlastnických vztahů. Jen během čtrnácti dní loňského jara se v roli největšího vlastníka vystřídaly firmy Iceberg a Motoinvest. Na mimořádné valné hromadě 14. března vystupovali makléři, o nichž nebylo jasné, koho zastupují. Mezi akcionáři se náhle objevila i společnost Akcie Morava, tedy dlužník Spolchemie.

„Krátkodobě jsme tehdy nabyli nikoli nevýznamného podílu v řádu statisíců akcií,“ chlubí se její tehdejší prokurista Petr Kucharčík (takový balík tehdy přišel na desítky až stovky milionů). Celé představenstvo bylo odvoláno a novým šéfem se stal Ivan Doubrava, ekonom s osmiletou praxí z Agrokombinátu Slušovice. K němu do představenstva zasedl právě Petr Kucharčík z Akcie Morava. Spoluvlády nad fabrikou se tak zmocnil její stamilionový dlužník. A co udělal šéf Spolchemie Hroch, když něco takového by podle vší logiky muselo být v úplném rozporu s jeho dosavadními plány? Nechal se zvolit do představenstva a začal s novým vedením spolupracovat.

A k čemu to chcete?

V dalším vývoji hrají klíčovou roli právě Kucharčík a Doubrava. Pod jejich vedením už Spolchemie makléře nezažalovala. „Naší snahou bylo vyřešit to a nechodit k soudu,“ říká Ivan Doubrava. Jak on, tak Kucharčík přitom historku s nákupem akcií vykládají úplně jinak: ostravské firmy (mimochodem nad oběma má být v nejbližší době vyhlášen konkurz) prý podle přání Spolchemie cenné papíry Agrobanky a Foresbank nakoupily, jenže Hrochovo vedení je pak odmítlo odebrat. A kde v tom případě ty akcie jsou? I na to má Ivan Doubrava odpověď: „Jsou v držení naší Exportní a průmyslové akciové společnosti.“Na tuto firmu je třeba podívat se blíž. Doubravova a Kucharčíkova EPAS vznikla loni v srpnu s deklarovaným záměrem „sejmout z českých fabrik břemeno pohledávek a vymáhat je za ně“. Spolchemie sem za vlády Kucharčíka převedla celou miliardovou pohledávku (mimo jiné vůči Kucharčíkovu podniku) a dostala za to 49 procent akcií EPAS. Prakticky stejné pohledávky ve stejné, miliardové hodnotě sem převedly Železárny a drátovny Bohumín, rovněž ovládané finanční skupinou kolem Kucharčíka a Doubravy, a dostaly také 49 procent. A kdo má rozhodující zbylá dvě procenta EPAS? „K čemu to potřebujete vědět?“ odmítá odpověď jinak vstřícný šéf EPAS Doubrava. Je ochoten říci pouze tolik: „Můj osobní podíl tam je menší než jedno procento.“ Při takových tajnostech není divu, že čeští burzovní analytici (např. Jindřich Weiss ze Živnostenské banky) tvrdí, že projekt EPAS nemá pohledávky ani tak vymáhat jako spíš zamlžit.

Česká finanční, nový majitel Spolchemie, zatím sdělila jen tolik, že podnik uvede do pořádku a zkusí ho opět prodat. Co ale státní finančníci chtějí se zmizelou miliardou dělat a kdy se rozhoupou k trestnímu oznámení? Neoficiální vysvětlení je stručné: „Hlavní úkol je, aby Spolchemie dostala zpět maximum peněz. Trestní oznámení bude taky, ale to odnese nanejvýš pár makléřů,“ říká ředitel České finanční Stanislav Pavel. Ředitel Hroch, ústřední aktér celého případu, si s tím viditelně hlavu neláme. Ze Spolchemie sice musel po příchodu Pavlova týmu odejít, ale brzy si našel jinou práci: od ledna sedí spolu s Kucharčíkem a Doubravou v představenstvu Železáren a drátoven Bohumín.