Tři prameny míru

Každý britský premiér snil o tom, že dokáže „vyřešit Severní Irsko“, ale všichni ztroskotali, neboť dohody se obvykle uzavíraly mezi vysokými politiky přes hlavy zúčastněných stran, a byly tudíž bojkotovány. Teprve na letošní Velký pátek uspěl Tony Blair, přesněji řečeno spojená iniciativa Velké Británie, Irska a USA. Kořeny právě uzavřené dohody jsou však starší a přímo nesouvisí s loňským triumfem britských labouristů.

Už v roce 1994 si IRA přiznala, že násilí ji nikam nedovedlo, vyhlásila příměří a začalo se přemýšlet, jak dostat zvolené zástupce obou severoirských komunit dohromady, aby sami mezi sebou vypracovali plán, jak si představují budoucí soužití. Ti před dvěma lety zasedli za kulatý stůl a za konečný termín dosažení dohody stanovili Velikonoce 1998. Při rozhovorech hrál nesmírně významnou roli bývalý americký senátor George Mitchell: po letech „skryté občanské války“ se politici obou táborů nedokázali podívat jeden druhému do očí, natož aby byli s to na něčem rozumném se usnést. Unionisté například ještě nevyměnili jediné přímé slovo s Gerry Adamsem ze strany Sinn Féin. Podle nich totiž zastupuje IRA a s vrahem se slušný člověk nebaví. Mitchellova trpělivost je dnes legendární a při závěrečném projevu ji všichni účastníci vděčně uznali.

Opět něco za něco

Právě George Mitchell koncem března vypracoval dokument o 30 stránkách, který by měl v Severním Irsku usnadnit cestu zpět do normálu. Jsou v něm obsaženy three strands, "tři…