Osud herečky Evy Duartové-Perónové (1919–1952), milenky a později manželky argentinského diktátora Juana Peróna, se stal legendou, jejíž lidová argentinská verze připomíná legendy o světcích. Půl století po Evině vzestupu k moci se příběhu zmocnil i Hollywood: někdejší nejmocnější žena světa se stala hrdinkou muzikálu a v podání Madonny šíří veleúspěšné šlágry, které s kouzlem nostalgie evokují operetní charakter Perónovy revoluce. Pár týdnů před českou premiérou filmu u nás vyšel stejnojmenný překlad životopisného románu Abela Posseho. Máme tedy k dispozici dva obrazy, které na sobě vzájemně nezávisejí.
Škola tvrdosti
Zatímco jih Ameriky Evitu nábožensky uctívá a sever z ní učinil artikl šoubyznysu, Evropan si může povšimnout řady shodných rysů, které ji spojují s tvůrci evropských totalit. Pocházela z nižších vrstev a provinčního prostředí, neurovnané rodinné poměry v ní vyvolávaly pocit deklasovanosti, v době dospívání ji okouzlil revoluční anarchismus. Už v šestnácti se vydala sama do velkoměsta, kde zpočátku bohémsky živořila, pěstujíc v sobě sny o umělecké kariéře. Prošla si školou tvrdosti, kdy musela být „čipernější než hlad“, a na vrchol politické moci se dostala dobrodružným způsobem, svědčícím o rozhodnosti. K jejím nejmocnějším zbraním patřily patetické veřejné projevy.
Zatímco Juan Perón, intelektuál, machiavellista a prý i bázlivý introvert, konstruoval svou sociální utopii, Eva ztělesnila hlas lidu. V rámci peronismu se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
