„Jak neprivatizovat banku“ zněl v prosinci titul leitartiklu prestižních Financial Times. Tématem byl tehdy ještě stále nerozhodnutý privatizační projekt okolo druhého největšího rakouského peněžního ústavu Creditanstalt-Bankverein. Na tom, že bude odprodán 48,61% podíl - ten ale představuje 69,45 % akcií s hlasovacím právem - rakouského státu na základním kapitálu banky, se vládní koalice sociálních demokratů a lidovců dohodla už na podzim 1990. Příslušný privatizační zákon vstoupil v platnost 5. dubna 1991. O prodeji banky však mohl ministr financí Viktor Klima rozhodnout až 12. ledna 1997. Privatizace Creditanstaltu byla po léta politikum, na němž se profiloval rakouský systém proporcionálního zastoupení politických stran prakticky ve všem.
„Černá tradice“ a „rudý obr“
Creditanstalt, založená před 142 lety, patří po desetiletí do sféry vlivu Rakouské lidové strany vicekancléře Wolfganga Schüssela. Již Schüsselovi předchůdci ve vedení strany počítali s odprodejem podílu státu na Creditanstaltu do rukou bank či firem jim blízkých. Prodeji banky s aristokratickou a velkopodnikatelskou klientelou „venkovské“ skupině Raiffeisen však vedení lidovců na jaře 1993 zabránilo. O rok později začali lidovci propagovat „rakouské řešení“. Proto začaly dva peněžní ústavy neovládané nikým jiným než lidovci - spořitelna Erste Österreichische Spar-Casse a pojišťovna EA-Generali - kolem sebe soustřeďovat konsorcium zájemců z průmyslové i bankovní sféry.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
