Zatímco demokratická opozice Svazové republiky Jugoslávie je oslabena rozbroji, Miloševičův režim posiluje své pozice oslabené po zimních demonstracích. Jednou z hnacích sil ekonomických reforem se stalo - pro leckoho snad paradoxně - nezávislé odborové hnutí Nezavisnost. „Miloševičovi komunisté jsou jediní v bývalém východním bloku, kteří neodešli do opozice, a naše země je poslední, která ještě ani nezahájila důkladnou privatizaci. Ale to hodláme změnit,“ hřmí lídr hnutí Darko Marinkovič a potvrzuje, že Nezavisnost připomíná polskou Solidarnosc víc než jen svým jménem.
V Nezavisnosti se v roce 1991 spojili ti odboráři, kteří se stavěli kriticky k nacionalismu a autoritářství Miloševičova režimu. Marinkovič a jeho příznivci museli čelit bezdůvodným výpovědím, policejnímu pronásledování a obviněním, že jsou propojeni s CIA. Během posledních roků se však Nezavisnosti podařilo ztrojnásobit svoji členskou základnu, která dnes zahrnuje přes 150 000 odborářů.
Každá kapsa má dno
Od první chvíle si Nezavisnost vytyčila dva cíle: boj proti válce v Bosně a boj za rozsáhlé ekonomické reformy. „Žádný model reformy není ideální, všechny znamenají určité nevýhody v sociální oblasti. Ale důsledky války jsou katastrofální a dnes je situace v naší zemi tak špatná, že jen stěží může být horší. Rychlý přechod k trhu a radikální privatizace jsou jediným východiskem z krize,“ míní Marinkovič.
Podle jeho názoru dnes Jugoslávie stojí na pokraji sociálního…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
