Přes všechny peripetie bonnské diplomacie, která dosud plně nestrávila sjednocení země, Německo minulý čtvrtek zabodovalo. V žebříčku nepřátel Íránu se ocitlo na třetím místě, po USA a Izraeli. Čím si tuto poctu vysloužilo? Berlínský soud minulý čtvrtek uzavřel kauzu, která se táhla tři a půl roku. Odsoudil vrahy, kteří před pěti lety v Berlíně zabili čtyři představitele kurdské opozice z Íránu. A nejen to: soudce prohlásil, že tuto vraždu nařídili íránští vůdci. Vůbec poprvé tak padlo z úst nezávislého soudu na Západě obvinění, že íránští vůdci přímo organizovali vraždu v cizině. Následovalo vzájemné odvolání íránského velvyslance z Bonnu a německého z Teheránu a k tomuto kroku se připojila i Evropská unie.
Zajistit bezpečí
Sedmnáctého září 1992 byli v berlínské restauraci Mykonos zavražděni čtyři představitelé íránské Demokratické strany Kurdistánu, tedy íránští disidenti, kteří v té době pobývali v Německu. Z kriminálního hlediska tu nebyl velký problém. Vrahy se podařilo vypátrat a zatknout, podařilo se shromáždit důkazní materiál, podařilo se prokázat spojení vrahů s íránskými úřady, nepodařilo se jen jedno - zajistit pocit bezpečí pro soudce, německé občany v Íránu a německé instituce doma. Demonstranti u německé ambasády v Teheránu to říkali jasně, když srovnávali obžalovací řeč v „procesu Mykonos“ se „Satanskými verši“ Salmana Rushdieho. Sám „vůdce islámské revoluce a íránského lidu“ Alí Chameneí se zúčastnil zasedání náboženské komise,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
