Zemanovi chachaři a Klausovi Valaši

Lidé jsou v jádru konzervativní. S touto poučkou můžeme, nebo nemusíme souhlasit. Nicméně porovnáme-li regionální výsledky voleb 1996 s čísly starými čtyři roky, navzdory posunu hlasů doleva zjistíme překvapující podobnost. A nejen to: tradiční oblasti podpory pravice nebo levice můžeme vystopovat už z dob první československé republiky. Existují zkrátka regiony, kde i po padesátileté zkušenosti dvou totalit lidé volí převážně levici - a naopak.

Krajské přehledy nestačí

Tuto zkušenost pomohly doložit právě letošní volby. Výsledky z let 1990 a 1992 šlo totiž těžko porovnat. Hlasování půl roku po listopadu 1989 bylo spíše referendem než volbami a skutečné politické strany se teprve rodily. Naproti tomu poměřit subjekty a čísla z let 1992 a 1996 už smysl má - i v regionálním ohledu.Přehledy volebních výsledků po bývalých krajích, publikované před čtyřmi lety i nyní v denním tisku, mají drobnou vadu. Hranice krajů, vytyčených v roce 1960, zakrývají historické a oblastní zvláštnosti a tím příliš generalizují podstatně pestřejší obraz. Podíváme-li se na mapu českých voleb lupou okresů, hned také vidíme několik anomálií - stejných jako v roce 1992. Například severočeské okresy Liberec a Jablonec nad Nisou politicky tíhnou k východním Čechám a středočeský Rakovník ke kraji severočeskému. K němu se přimyká i pánevní oblast západočeského kraje, ale z ní se zase vyčleňují Karlovy Vary. Zcela svébytnou jednotku vytváří Valašsko (okresy Vsetín, Zlín a Uherské Hradiště) - vymyká se jak ze severní, tak z jižní Moravy.Ale i samotné okresy mohou při zběžném pohledu zakrývat podstatné vnitřní členění. V rámci Opavy tak zaniká vyhraněné Hlučínsko, výrazně pravicovému Náchodu trochu „kazí skóre“ Broumovsko a okresy Plzeň-sever a Plzeň-jih vytvářejí dojem, jako by metropole piva trčela z úhoru bez jakéhokoliv zázemí. Přesto okresy zůstávají zřejmě nejpřehlednějším měřítkem. Co nám tedy ukazují?

V baštách pravice

Mapa - přesněji kartogram - rozdělení hlasů, odevzdaných pro strany dosavadní vládní koalice, se příliš neliší od obrázku, který skýtal rok 1992. I teď se podle očekávání pozitivně vymykají tři celky: Praha (58,84 % hlasů pro koalici) s okolím, severovýchodní Čechy (především Náchod s 53,19 %) a Valašsko (zejména Zlín s 50,09 %). Tyto oblasti zůstávají oporou pravice, byť se zcela nekryjí s baštami jednotlivých stran. Nad průměr vyčnívají - s podporou pro pravici těsně pod 50 % - i okresy Brno-město, České Budějovice, Plzeň-město a Opava, méně výrazně - podpora kolem 46 % - také Tábor, Břeclav a Nymburk. Oproti roku 1992 si pravice relativně polepšila na jižní Moravě, kde tamní regionální strany ztratily hlasy ve prospěch lidovců a také ODA.Co se týče jednotlivých stran, sama ODS získala nejvíce v Praze (43,85 %) a okolí, v Plzni a v Jablonci nad Nisou. ODA bodovala - díky Vladimírovi Dlouhému - v Brně (10,13 %), v Praze a Liberci. Baštami lidovců se staly Uherské Hradiště (17,74 %), Hodonín, Žďár nad Sázavou, ale i - díky Josefu Luxovi - Ústí nad Orlicí.Pravice naopak nejvíc propadá v těžebních okresech severních i západních Čech (spolu s Rakovníkem) a ve Slezsku (především v Karviné, pouhých 29,28 %, ale i v Bruntále a Jeseníku), kde její prapor stěží zachraňuje Opava (41,33 %). K jejím tradičně slabým místům náleží i „rudý pás“ západně od Prahy a střední Morava (Přerov, Prostějov, Kroměříž, Vyškov).

Levice na cestě vzhůru

Rozdělení hlasů pro sociální demokracii Respekt v roce 1992 nepublikoval - nebylo relevantní. Proto teď nemůžeme srovnávat, ale jen konstatovat vzestup. Baštou sociálních demokratů se pochopitelně stal negativ úspěchů pravice, tedy především dvě výše zmíněné oblasti.Za prvé: celá severní Morava a Slezsko (především Karviná s 41,68 %, dále Bruntál s 39,86 % a Jeseník s 37,69 %) s částečnou výjimkou Vsetína, do jisté míry i Opavy a Nového Jičína. Pro leckoho může působit překvapivě, že vedle hornické Ostravy (34,91 %) sem patří také intelektuální Olomouc (32,05 %).Za druhé: severočeské (Chomutov s 32,58 %) i západočeské (Sokolov s 30,39 %) těžební okresy spolu s Rakovníkem (31,29 %).K méně výrazným baštám sociální demokracie patří ještě Žďár nad Sázavou, Prostějov, Kroměříž, Příbram a Kutná Hora, kde se její podpora pohybuje kolem 29 %.Sociální demokraté mohou naproti tomu úplně zlomit hůl nad Prahou (18,68 %) a okolím. Z jejich vlivu se vymyká i Plzeň, Brno, jihovýchodní Morava (zvláště Břeclav), severovýchodní Čechy (Náchod s 22,55 %) a většina jižních Čech spolu se západočeským okresem Klatovy.

Červená, nebo černá

V novém parlamentním spektru už zbývají jen extrémy. Vzhledem k tomu, že podpora Grebeníčkových komunistů je nyní v každém okrese zhruba přímo úměrná podpoře Sládkových republikánů, jejich hlasy jsme sloučili do jedné mapy „extrémních hlasů“. Toto sloučení opravňuje příklad okresu Rokycany, který v roce 1992 vykazoval silně nadprůměrnou podporu komunistům, ale jen zanedbatelnou podporu republikánům. Vysvětlení bylo nasnadě: velmi silnou pozici tam měl KAN, který sládkovce substituoval či vytěsnil. V nynějších volbách - poté, co se KAN stáhl - se také v Rokycanech poměr mezi grebeníčkovci (12,99 %) a sládkovci (8,86 %) dostal do „normálu“.Podíváme-li se na mapu, bašta extremistů se rýsuje ze všech sledovaných skupin nejjasněji. Tvoří ji celý severozápadní kvadrant Čech s výjimkou Plzně a Karlových Varů. Nejtemnější skvrnou na tváři republiky je okres Tachov (18,12 % pro Grebeníčka, 12,68 % pro Sládka, dohromady 30,80 % hlasů pro extremisty!). V těsném závěsu následují pánevní okresy severních Čech, Louny (30,08 %), Most (29,40 %), Teplice (27,42 %), Chomutov (26,19 %), dále Kladno (25,89 %) a Litoměřice (25,81 %). Relativně silné pozice - kolem 22 % - mají extremisté i na česko-rakouském pomezí a v části jižní Moravy (Jindřichův Hradec, Znojmo, Třebíč, Brno-okres, Vyškov, Prostějov), dále v Havlíčkově Brodě, Karviné a Bruntále.Je zajímavé, že ze 77 okresů republiky (bereme-li Prahu jako jeden okres) pouze v 9 převažuje poměr mezi extrémními hlasy ve prospěch republikánů: 7 z nich leží v severních Čechách, 2 v západočeském kraji (Cheb, Sokolov). Zatímco doménou Miroslava Grebeníčka je už zmíněný Tachov, Miroslav Sládek se cítí nejlépe v Teplicích (15,84 %).Oblasti s nejslabším vlivem extremistů můžeme vyjmenovat jen do počtu, neboť jsou obecně známé: Praha, severovýchodní Čechy, Opava a Valašsko.

Když schází konkurence

Za pozornost stojí vztah mezi vlivem extrémních sil a poměrem levice a pravice v daném okrese. Grebeníček a Sládek ztrácejí vliv nejvíce tam, kde je splněna jedna ze dvou podmínek.Za prvé: tam, kde zcela převažuje podpora pravice. Příkladem jsou okresy Praha, Praha-západ, Praha-východ, Náchod, Ústí nad Orlicí a Zlín.Za druhé: tam, kde je silná pravice i sociální demokracie. Příkladem jsou okresy Opava a Vsetín. Oba dva na přiložených mapách zaujímají druhou nejvyšší kategorii v podpoře pravice a levice, ale nejnižší kategorii v podpoře extremistů. Součtem hlasů, odevzdaných pro neextrémní parlamentní strany (ODS, ODA, KDU-ČSL, ČSSD), Opava dokonce vede (78,52 %) v rámci celé republiky před Vsetínem (77,65 %) a Prahou (77,52 %).Grebeníček se Sládkem se naopak nejvíce prosazují tam, kde sociální demokracie nemá pravicovou konkurenci. Ryzím příkladem je okres Chomutov - bašta Zemana, Grebeníčka i Sládka zároveň. Patří sem ale i Sokolov, Rakovník, Tachov (jen 57,72 % hlasů pro neextrémní strany!), Louny, Most, Teplice či Ústí nad Labem. Zvláštní případ představují Litoměřice - propadliště pravice i sociálních demokratů, ale bašta Grebeníčka i Sládka. Podobný názor můžeme vyslovit - stále však na rovině relativní podpory, nikoliv absolutních čísel! - také o Kladnu či Berounu.Na druhé straně v celém Česku nenajdeme jediný okres, který by vykazoval nadprůměrnou podporu pro extremisty i pro vládní koalici zároveň.

Vavříny pro Náchod

Pomocí přiložených map a tabulek můžeme snadno zjistit vítěze a poražené, prostě superlativy či zaslíbené regiony: pro Václava Klause jím zůstává Praha, pro Jana Kalvodu Brno, pro Josefa Luxe Uherské Hradiště, pro Miloše Zemana Karviná, pro Miroslava Grebeníčka Tachov a pro Miroslava Sládka Teplice. Ale jak zjistí svého favorita běžný občan? Jednoduše. Stačí - obrazně řečeno - překrýt mapy tak, aby vítězný okres obsahoval co nejvyšší kategorii z těch, které sami žádáme, a co nejnižší z těch, které odmítáme.Před čtyřmi lety tuto nevyhlášenou soutěž vyhrál na stránkách Respektu Náchod - jako nejvíce „proreformní, nekomunistický a nesládkovský“. Letos by vyhrála Praha (s okolím), ale pokud si odmyslíme určitou výjimečnost metropole, pro stoupence pravice si vavříny vítěze uchová Náchod - jako relativně „nejvíce pravicový, nejméně sociálnědemokratický a nejméně extremistický“. Se svou troškou do mlýna mohou však přijít i sociální demokraté: pro ně je vítězem Přerov - jako relativně „nejvíce sociálnědemokratický, nejméně prokoaliční a nejméně extremistický“.Můžeme najít i „typicky český“ region? Oblast s průměrnou podporou pravice, levice i extremistů? Okresů, které na všech mapách z letošního roku zůstávají v rubrice „průměr“, napočítáme devět: Blansko, Chrudim, Jihlava, Karlovy Vary, Kolín, Pardubice, Pelhřimov, Písek a Strakonice. Račte si vybrat.

Extrémní strany a ozbrojené síly

Podle předběžných předvolebních anket se chystalo volit opozici 70 procent vojáků a policistů. Zpráva byla vykládána jako signál nespokojenosti ozbrojených složek a vzbudila všeobecný údiv. Průzkum po volbách však čísla posunul ještě směrem vzhůru: pro opozici podle něj hlasovaly tři čtvrtiny, kdežto pro strany současné vládní koalice jen necelá pětina policistů a profesionálních vojáků. Velkou popularitu v tuzemských ozbrojených silách přitom mají komunisté (21 %) a sládkovci (14 %). Příchylnost k totalitním stranám zde tedy dvojnásobně převyšuje celostátní průměr, což vyvolalo spoustu dohadů o morální úrovni našeho policejního a důstojnického sboru. Představitelé ministerstev obrany a vnitra sice vydali uklidňující komuniké o demokratickém smýšlení svého mužstva, rozptýlit pochyby se jim však tváří v tvář zveřejněným číslům nepodařilo. Průzkum, z jehož údajů „trochu mrazí“ (Mladá fronta Dnes), provedly agentury INFAS a Factum. Metodou byla anonymní anketa, ve které lidé před volebními místnostmi odpovídali na dotaz, koho volili a v jakém odvětví pracují. Dohromady se zúčastnilo víc než deset tisíc voličů, k zaměstnání v policii či armádě se z nich přiznalo 176. Necelá dvoustovka odpovědí ovšem nepředstavuje příliš velký vzorek a experti se dnes přou, zda je z něj opravdu možné vyvodit závěry o celých ozbrojených silách. Šéf agentury Factum Jan Herzmann si myslí, že ano. Sice ve svém průzkumu připouští statistickou chybu až deseti procent, výpovědní hodnota ankety je však podle něj objektivní: počet odpovídajících policistů a vojáků byl k jiným respondentům ve stejném poměru jako zaměstnanci vojska a policie k mase veškerého voličstva. Zainteresovaní úředníci na vnitru a obraně ovšem Herzmannův průzkum odmítají jako zcela nereprezentativní. Argumentem je pro ně nepřesnost šetření, ve kterém si ODS nechala na podobně velkém vzorku zjišťovat předvolební preference na severu Moravy: zatímco z odpovědí 160 vsetínských respondentů vyšla statistikům šestnáctiprocentní podpora ODS, ve volbách zde tuto stranu nakonec volilo procento přesně dvojnásobné.Politické názory vojáků je možné si do jisté míry ověřit jinou metodou: srovnáním volebních výsledků v okresech s velkými vojenskými posádkami. Tak například v Tachově získala celá opozice padesát osm procent a koalice třicet procent, ve Vyškově oslovila opozice polovinu voličů a koalice třicet osm procent, stejný poměr nabízejí Cheb a Kroměříž. Jenže i zde má výsledek svá ale. Na vojenských sídlištích žije v těchto okresech řada dnes už bývalých důstojníků a podle názoru vedení Ministerstva obrany jsou to právě oni, kdo inklinuje spíše k extrémním stranám. Podobný průzkum by se dal provést třeba na pražských sídlištích, kde bydlí policisté - ale i zde patří značná část z nich mezi bývalé.Spor o politické směřování policistů a vojáků by vyřešily specifické sociologické průzkumy. Jenže podle generality by taková analýza nutně musela nést označení „přísně tajné“, protože nálady ve vojsku a policii by mohly být předmětem zájmu některých zahraničních tajných služeb. Ale jak říkají představitelé obou rezortů - vzhledem k běžnému a pravidelnému úniku utajovaných informací v České republice bude asi nejlíp nedělat sociologický průzkum vůbec.

Volby z pohledu první republiky

Severomoravský triumf Miloše Zemana nad Václavem Klausem, ani pražské vítězství Josefa Zieleniece nad Petrou Buzkovou nemusí poražené příliš mrzet. Mohou se utěšovat, že neprohráli svou neschopností: občané volili, jak jim kázala tradice. Za první republiky přece každý věděl, že Ostrava je rudá a že v Praze naopak sociální demokraté nemají šanci.Srovnání výsledků prvorepublikánských a polistopadových voleb ukazuje takových podobností více. Dnes volí úplně jiní lidé než za Masaryka a také politická scéna vzniká na etapy - po revolučním nadšení jsme v roce 1990 zaznamenali pokus o založení moravského nacionalismu, o dva roky později následoval úspěch pravice v čele s Klausem a letos levicové probuzení. Přesto strany velmi často obnovují pozice, které měly za první republiky (KDU-ČSL, ČSSD, KSČM), případně zabírají místa zrušených partají (ODS).První republika zaznamenala sedm stabilních českých stran. Vedle extrémních komunistů (ve třicátých letech dostávali okolo 15 % českých hlasů), levicových sociálních demokratů (20 %) nebo národních socialistů (15 %) a středových živnostníků (6 %) či lidovců (15 %) tu byli pravicoví agrárníci (přes 20 %) a národní demokraté (7 %). Většina z těchto stran držela pevné základny v určitých regionech. Například lidovci, jak ukazuje mapa, vládli na jihu Moravy a tuto pozici si udrželi dodnes.Současná ODS pevně drží dědictví národních socialistů - vedle velkých měst (Praha, Brno, Zlín) také východočeské pohraniční okresy - i národních demokratů, kteří byli rovněž městskou stranou (úspěchy slavili mimo jiné i v Hradci Králové a Českých Budějovicích). O něco složitější to je v agrárních okresech, tedy na českém venkově v půlkruhu od Jičína přes Havlíčkův Brod po Klatovy. Tento region byl ve volbách před čtyřmi lety zřetelně proreformní, přesto se zdejší občané na nové politické scéně ještě úplně nenašli a jejich hlasy tehdy rozhodly, že se do Parlamentu dostala hybridní, ale „zemědělská“ LSU. Letos na českém venkově uhrála koalice zásluhou ODS remízu a v okrese Tábor dokonce zvítězila. Na „neagrárnickém“ moravském venkově Klausova strana dopadla podstatně hůře a přes tradiční hlasy lidovců se o něco méně uplatnila i celá koalice. Výjimkou byly jako v minulých volbách okresy Vsetín, Zlín a Uherské Hradiště - oblibu pravice může zvyšovat blízkost Slovenska, právě tyto oblasti ale kdysi byly moravskou pevností agrárníků.Pro úplnost: současná pozice ODA připomíná z vnějšího pohledu preference strany živnostníků. Ani tato partaj v žádném regionu nepřekračovala hranici deseti procent.Letošní volby se staly mimo jiné bitvou o dědictví prvorepublikánské levice: Zeman uspěl, protože si severní Morava a Slezsko připomněly své tradice. Nemohlo to být příliš obtížné, vždyť například druhé hlavní náměstí v Ostravě se jmenuje po sociálnědemokratickém primátorovi z dvacátých let. Nadprůměrný výsledek ČSSD zaznamenala ještě ve středočeském Rakovníce, prosadila se i v některých městech - třeba v Pardubicích, Olomouci a Liberci. Vliv pravicové Prahy ale levici oslabil v jiných středočeských okresech (Beroun, Kolín, Mělník), ODS sociální demokraty připravila i o Plzeň a okolí - tedy oblast, kde byli v první republice vůbec nejsilnější a kde dostávali okolo čtyřiceti procent hlasů. Ztrátu tradičních pevností si ale vynahradili jinde.Sociální demokraté byli za první republiky stranou průmyslových center. Na jejich předměstích, zastavěných dělnickými koloniemi, ale dominovali komunisté. Životní styl chudých dělníků - namáhavá práce, laciné zábavy a chudé bydlení - zavedla komunistická vláda po válce v Sudetech, odkud byli vyhnáni Němci. Není tedy divu, že vedle tradičních oblastí (Ostravsko, Kladensko) ovládla komunistická ideologie založená na závisti a nesnášenlivosti po listopadu i pohraničí a jako stín se s ní prosadili rasističtí republikáni. (Kromě komunistických regionů sládkovci nejvýrazněji uspěli na Strakonicku, kde ovšem mohli navázat na jinou tradici: roku 1935 tam získala nevídaných deset procent voličů Národní obec fašistická.) Ještě v roce 1992 se extrémistům v Sudetech ubránily pouze pohraniční oblasti jižních Čech a jižní Moravy, které se asimilovaly podle sousedních okresů, některá velká města (Jablonec, Liberec, Karlovy Vary, Opava) a katolické Hlučínsko.Zřetelný úpadek extrémismu na severní Moravě a ve Slezsku přinesly letošní volby. Před čtyřmi lety tam komunisté a sládkovci přesvědčili až třicet procent voličů. Letos získali o třetinu méně a volnými hlasy si posloužili suverénní sociální demokraté. Nakonec patří k jejich „historické úloze“, kultivovat protesty nejchudších. O tom, že právě pohraničí nabízí prostor Zemanově expanzi, svědčí i úspěch ČSSD v severních Čechách, kde si přitom extrémní strany své pozice dokázaly udržet.