Divadla proti radnicím

Divadelní sezonu, která se chýlí k závěru, provázely v porovnání s předešlými roky v daleko větší míře spory divadel s jejich zřizovateli - magistráty. Výsledkem zákona o obcích z roku 1992, který svěřil česká divadla vyjma Národního do péče měst, je stálé přetahování o výši dotací, nekompetentní postupy a zásahy magistrátu. Systém, který umožňuje financování divadel jen z jednoho zdroje, je živnou půdou pro stálé konflikty mezi oběma stranami. Města mají omezené finanční možnosti a divadlům to, co dostanou, nestačí.Divadla jsou ve značné nevýhodě: zřizovatel má totiž vždy po ruce bič, kterým zapráská - vytasí se s návštěvností, mrháním financemi apod. Co na tom, že úředníkům jsou zpravidla utajeny zákonitosti divadelního provozu, o umělecké problematice ani nemluvě. Pravomoci zřizovatele jsou obrovské a nekontrolovatelné, a tak ti nejodbojnější šéfové scén bývají odvoláváni, nebo se zřizovatel snaží, aby jim alespoň otrávil život, zahrnuje je nesmyslnými požadavky, byrokracií všeho druhu. V lednu (počátek fiskálního roku) pravidelně nastává zvýšený pohyb na postech divadelních ředitelů.Přitom většinu problémů způsobuje stálý odklad přijetí zákona o neziskových organizacích, který by umožnil financování z více zdrojů a zrušil tak dosavadní bezpodmínečnou závislost divadelních scén na zřizovateli.

Alibi místo řešení

Pražský magistrát, přesněji odbor kultury, do jehož kompetence spadají prakticky všechna profesionální repertoárová divadla hlavního…