Pozor na předvolební průzkumy

Zhruba za čtrnáct dní uveřejní sociologické agentury poslední průzkumy volebních preferencí. Pro strany, kterým z jakýchkoli důvodů naměří okolo pěti procent, nutných ke vstupu do sněmovny, to možná bude doba bezesných nocí. Katastrofa, která potkala před čtyřmi lety Občanskou demokratickou alianci, je stále ještě v živé paměti. Pár dnů před volbami v roce 1992 zveřejnila tehdy monopolní Československá televize rychlé předvolební šetření Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM), v němž se aliance vůbec neobjevila. Výzkumníci jí totiž překvapivě v předvečer voleb naměřili necelých pět procent podpory. A to i přesto, že v předešlých týdnech ji preferovala téměř desetina občanů. ODA se pak (i když jen velmi těsně) opravdu do Federálního shromáždění nedostala.

Sedmé místo znamenalo smrt

Kalvodovi muži měli pro tento neúspěch jasné vysvětlení: průzkum byl zmanipulovaný, voliči se lekli a dali hlasy původně určené alianci raději jejímu silnějšímu, a tedy „jistějšímu“ konkurentovi - ODS. Sociologové toto „spiklenecké“ vysvětlení odmítají, ale vliv posledního průzkumu na volební chování připouštějí všichni. „Mnoho lidí je konvenčních a dává svůj hlas tomu, kdo je populární, a tedy v čele průzkumů,“ říká jeden z autorů sporného šetření a dnešní ředitel agentury Factum non fabula Jan Herzmann. Odpovědnost za tehdejší neúspěch Občanské demokratické aliance ale Herzmann rozhodně odmítá: „Nemohli jsem za to, že televizní redaktoři tehdy uveřejnili bez dalšího komentáře pouze prvních šest stran a diváci se lekli toho, že ODA mezi nimi není. Přitom byla hned sedmá, a to ještě o pár desetin procenta,“ říká Jan Herzmann.„Pokud se pokles nebo vzestup některé strany nepotvrdí alespoň dva až tři měsíce po sobě nebo u několika agentur najednou, není třeba tomu přikládat zvláštní význam,“ doplňuje svého konkurenta PhDr. Jiří Šandera ze Střediska empirických výzkumů (STEM). K posouzení významu zveřejněných čísel je totiž zapotřebí vědět spoustu doplňkových informací, které ale běžní čtenáři novin nebo televizní diváci většinou nemají k dispozici.

Každý patnáctý byt

Jakou váhu máme tedy připisovat množstvím nejrůznějších průzkumů, které s blížícím se termínem voleb plní stránky denního tisku? Klíčovou věcí pro podobné rozhodování je, do jaké míry jsou lidé, kterým sociologové položili své otázky, skutečně reprezentativním vzorkem voličů. Vybrat takovou skupinu není nijak lehké ani levné. Seriózní agentury, jako je například STEM, si dobrovolníky, kterým položí otázky, vybírají téměř výhradně tzv. kvótní metodou, která je v místních podmínkách kompromisem mezi kvalitou a cenou. Znamená to, že si určí základní charakteristiky, které mají lidé, jichž se budou ptát, splňovat: například pohlaví, vzdělání, věk a velikost bydliště. Náročnějším a a relativně přesným způsobem je i metoda tzv. „náhodné procházky“. Ta vypadá tak, že pomocníci, kteří sbírají informace v terénu, dostanou určitý výchozí bod (třeba nádraží nebo školu), trasu projdou a zazvoní například u každého třetího domku na levé straně ulice nebo u každého jedenáctého zvonku všech lichých domů na sídlišti. Významný je pro serióznost výzkumu i počet dotázaných - za optimální se považuje tisícovka až dvanáct set lidí. A pochopitelně hodně záleží na formulaci otázky. V případě politických preferencí se běžně používají dva způsoby: dotázaný buďto dostane seznam politických stran, z něhož si vybere tu, které by dal hlas, nebo je požádán, aby svoji oblíbenou stranu jmenoval sám.

Pár hodin v ulicích

I při znalosti všech souvislostí však nelze brát aktuální předvolební výzkumy veřejného mínění nekriticky. V hodnocení jejich významu jsou opatrní i sami jejich tvůrci: „Zkoumat něco tak proměnlivého, jako jsou volební preference, je vždycky problematické,“ říká Jan Herzmann. „Chování a návyky typického konzumenta špaget jsou samozřejmě trvalejší než sympatie k politické straně,“ doplňuje svého kolegu a konkurenta Marek Boguszak, ředitel AISA (přední české agentury v oblasti výzkumu spotřebitelského chování). Lidé z branže se shodují i na tom, že údaje o předvolebních preferencích mají význam jen tehdy, pokud je konkrétní agentura provádí v pravidelných intervalech a současně zveřejňuje svoji metodiku. A takto u nás zatím pracují pouze dvě firmy: státní IVVM a soukromý STEM, jež preference stabilně sledují od roku 1992. S odstupem následuje již zmíněná Herzmannova firma Factum non fabula, která dělá pravidelná šetření preferencí teprve něco přes rok (těžiště její činnosti tkví v komerčním výzkumu). Ostatní týmy není nutné - alespoň ohledně volebních preferencí - brát až tak vážně. Například pražská Rapid Dema, která na sebe v poslední době upozornila zjištěním, že sládkovci jsou třetí nejpopulárnější stranou, sbírá data většinou v průběhu několika hodin na ulicích hlavního města. „Pokud čtenář novin neví, že čísla jsou za Prahu, je hodnota takto uveřejněných informací v podstatě nulová,“ říká ředitelka IVVM Eliška Rendlová.

U urny změknou

Před volbami v roce 1992 se sociologové nejvíc „utnuli“ u pravicových stran: koalice ODS-KDS měla v posledním šetření IVVM okolo dvaceti procent, ve volbách ale nakonec získala téměř o čtrnáct procent víc, zatímco o dvě procenta si oproti průzkumům pohoršila ČSSD. Tento fakt může mít mnoho příčin. Často bývá připisován skutečnosti, že množí voliči vládních stran mají v době výzkumu na svoji partaj z nejrůznějších důvodů vztek, a tak do dotazníku uvedou někoho z opozice. Před volební urnou ale „změknou“ a vrátí se ke své původní preferenci.I přes nesporný psychologický význam posledních předvolebních výzkumů se tedy letos žádná ze stran nemusí obávat, že ji potká osud ODA před čtyřmi lety. Tehdy se totiž do médií dostávaly pouze údaje státního IVVM, zatímco dnes tisk běžně publikuje i údaje STEM a společnosti Factum non fabula. Důležité je i to, že výzkumy se objevují současně na třech televizních kanálech: podstatně menší je tedy i riziko, že se na některou stranu „zapomene“.