Když minulý víkend na ekonomickém fóru v Davosu Václav Klaus s přímočarostí jemu vlastní kritizoval zemědělskou politiku Evropské unie, vyvolal doma opět vzrušené reakce. Jak je to již obvyklé, hlavním tématem komentářů nebyly problémy evropské zemědělské politiky, ale otázka, zda má český premiér na svou kritiku právo. Propásla se tak zase jedna příležitost k - jak s oblibou říká premiér - „seriózní diskusi o tom, co vstup do EU vlastně znamená“.
Neznámý svět
Mnohým se zdá, že diskuse o Evropské unii není na pořadu dne. I optimistické odhady totiž počítají s tím, že Česká republika by mohla být přijata za plnoprávného člena nejdříve za deset let. Vstup do Unie má přesto stále odér jakési samozřejmosti, o kterém se nemusí ani diskutovat, ani moc vědět. Revoluční heslo o návratu do Evropy tak přežívá právě v neproblematizujícím přístupu k Evropské unii. Nepočítáme-li loňskou Kalvodovu přednášku, ve které se prohlásil ve zřejmé snaze odlišit se od Klause za „eurooptimistu“, vstup do EU není předmětem žádných politických sporů. S výjimkou pár extremistů s ním souhlasí všichni. Memorandum odevzdané spolu s přihláškou do Unie, ve kterém se tvrdí, že vláda má pro své úsilí „širokou podporu většiny občanů“, se kromě politického konsenzu může opřít i o průzkumy veřejného mínění: ty ukazují, že až devadesát procent našich spoluobčanů míní, že bychom o vstup do EU měli usilovat.Na rozdíl od diskuse o tom, zda vůbec diskutovat, bude jednou diskuse o vstupu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
