Porno, svoboda a spravedlnost

Když jsem otevřel obálku se scénářem a přečetl jméno Larryho Flynta, jediné, co mě napadlo, byla slova jako pornografie, oplzlost a vykořisťování. Tak jsem ho odložil, řekl Miloš Forman o prvním setkání s tématem svého filmu. Ani ne dva roky nato se skutečný Larry Flynt, vydavatel komerční pornografie, projížděl v invalidním vozíku Prahou po jeho boku jako oficiální osobnost.Čeští diváci uvidí snímek Lid proti Larrymu Flyntovi (The People vs. Larry Flynt) nejspíš až v březnu, americká kina ho uvedou už v příštích týdnech. Je to chytrá a strhující podívaná, v níž Forman v ničem nezradil svou celoživotní tvorbu a s níž má šanci navázat na světový úspěch Amadea. Přitom pravděpodobně leckoho podráždí: jednak zvědavce, kteří v příběhu o největším americkém pornografovi nenajdou ani jednu erotickou scénu, jednak moralisty, kterým bude vadit, že svoboda projevu je tu s hollywoodskou jednoznačností definována jako nutnost povolit a před soudem obhájit i těžkou pornografii a rouhačství. Poslední Formanův film představuje podstatný příspěvek do diskuse o právech jednotlivce v demokracii a má co říci i do u nás aktuální debaty o tom, co povolit a co „regulovat“, tedy vlastně zakázat.

Život a dílo pornografa

Larry Flynt začínal v sedmdesátých letech jako majitel venkovských barů s polonahými tanečnicemi. Svůj magazín Hustler začal vydávat zprvu na koleně jako propagační materiál, ale když se mu podařilo získat fotografie nahé Jackie Onassisové na řeckých…