ODA se rozhodla hrát vabank

Předseda Občanské demokratické aliance a místopředseda vlády Jan Kalvoda ztratil rozvahu a politickou obezřetnost. Jedině tak lze snad vysvětlit jeho prohlášení z minulého týdne, podle něhož tajná služba nezákonně shromažďuje materiály proti parlamentním politickým stranám. Jeho odhalení ovšem nejen způsobilo skandál a dosud největší koaliční krizi, ale zároveň dostalo šéfa ODA do patové situace. Pokud se totiž tímto způsobem pokoušel odvrátit pozornost od skandálu s dvaapadesátimiliónovým dluhem Aliance u Kreditní a průmyslové banky, zvolil nejhloupější způsob obrany. Nyní je v situaci, že pokud velmi rychle neprokáže svá tvrzení, lze si jen stěží představit, že by i nadále zůstal členem vlády a šéfem třetí nejsilnější strany v zemi.

Není co dokazovat

Jan Kalvoda nebyl minulý týden pro svá obvinění schopen předložit jediný důkaz. Hovořil pouze o „indiciích budících velké podezření“. Jedinou relevantní informací tak zůstává jeho tvrzení, že nucený správce Kreditní a průmyslové banky Josef Spišiak současně pracuje pro Bezpečnostní a informační službu (podle sobotních Lidových novin je prý dokonce majorem). Další Kalvodovo obvinění, totiž že Spišiak byl v minulosti agentem Státní bezpečnosti, vyvrací negativní lustrační osvědčení. Současně je třeba dodat, že informace o spolupráci nuceného správce s tajnou službou není nějakou skandální novinkou: i mezi novináři, kteří se případem Kreditní a průmyslové banky zabývali, bylo toto podezření již delší čas v oběhu. Nikdo je ale dosud nezveřejnil jednoduše proto, že neměl v ruce písemný důkaz, a sám Spišiak svoje „dvojí zaměstnání“ vždy popíral.I kdybychom však Kalvodovo tvrzení přijali jako fakt, co z toho lze usuzovat? Bezpečnostní informační služba má ze zákona za povinnost zabývat se - mimo jiné - i „činnostmi, které mohou ohrozit ekonomické zájmy ČR, anebo se týkají organizovaného zločinu a terorismu“. Případ Kreditní a průmyslové banky, respektive jejího majitele Antonína Moravce, který podnikal v bývalém sovětském vojenském prostoru, zakládal privatizační fondy (ty hospodaří s majetkem občanů), půjčoval fiktivním firmám, financoval politické strany atd., do této kategorie dozajista patří. Po zkušenostech s Bankou Bohemia by tedy bylo jen logické, kdyby BIS na tento případ zaměřila svou pozornost.

Osvědčená taktika

Vraťme se však k podstatnému, a tím je ODA. Tato politická strana si od Moravcovy banky vypůjčila v roce 1992 dvaapadesát miliónů. Stranický dluh pak na sebe převedla v zásadě fiktivní firma Marklap, která s pomocí auditorského razítka náměstka ministra financí Miloslava Téry (ODA) zvýšila své základní jmění právě o dlužných 52 000 000 korun. Celou transakci, jak známo, spoluřídil Kalvodův přítel JUDr. Michal Macek. Naznačená operace, kterou se Aliance zbavila svého dluhu, tedy není jen morálním pokleskem, ale možná i trestným činem.Za této situace je vcelku pochopitelné, že se vedení ODA snaží najít způsob, jak od celé věci odvrátit pozornost médií. Způsob, jaký zvolila, je však mírně řečeno nešťastný. Jde především o opakované narážky stranických představitelů, podle nichž je vyšetřování případu a uvěznění Moravce a Macka dílem ODS, která se tak prý mstí za kritiku své sponzorské večeře. Podle Kalvody jsou prý dokonce vybraným novinářům selektivně pouštěny informace o vyšetřování. (Mimochodem: údaje o tom, kdo byl vzat do vazby, jsou zcela oficiální a tisk se je mohl dozvědět z nejrůznějších míst počínaje Moravcovým advokátem přes policii až po soudce.) Aliance se tak uchýlila ke stejné taktice, jakou tak ráda užívá ODS: „My nic, to všechno naši nepřátelé…“ Neúčinnost takového postupu je ovšem zřejmá každému soudnému člověku; mimo jiné i proto, že dokazuje argumentační slabost toho, kdo ji užívá. Fakt, že se k takovému postupu ODA uchýlila, svědčí o stoupající hysterii v jejích řadách. A nebo že by snad Aliance měla něco za lubem?

Za každou cenu

Pokud by za normálních okolností některá ze stran vládní koalice zjistila věci, které naznačuje Jan Kalvoda, zcela jistě by o nich nejprve diskrétně informovala své partnery ve vládě. Jedině tak je totiž naznačené podezření možno vyšetřit a současně zajistit, aby se nemohlo opakovat. Jiné je to, pokud se skandální informace - bez ohledu na to, zda je, či není pravdivá - má využít v politickém boji. Pak existují dvě možnosti: v tichosti ji podsunout tisku nebo ji přímo využít k propagandistickým cílům. Druhý způsob však de facto znamená vyhlášení války partnerům v koalici. A právě to udělala ODA minulý pátek. Proč?Jedno vysvětlení již bylo naznačeno: Aliance chce za každou cenu odvrátit pozornost od vyšetřování svého dluhu. Možná se proto rozhodla zaútočit na stále ještě ve funkci nepotvrzeného šéfa BIS Stanislava Devátého (dříve člen ODS) a žádat jeho „hlavu“. Kdyby se jí takový tah podařil, částečně by si tím jistě zahojila šrámy, které její pověst utrpěla v posledních týdnech.Další možností je, že vedení ODA, respektive Janu Kalvodovi, jednoduše povolily nervy. Nebylo by divu. V členské základně se již tu a tam ozývají hlasy, že za aféru kolem dluhu je někdo odpovědný. Není tedy vyloučeno, že se Kalvoda svým vyhlášením vlastně chtěl očistit uvnitř své strany.Konečně třetím - na první pohled poněkud šíleným - vysvětlením může být snaha ODA připravit si půdu k vystoupení z koalice a vyvolání předčasných voleb. Něco takového by ovšem znamenalo politické zemětřesení, na němž by Aliance, tak jak tak, nemohla vydělat.Sečteno podtrženo: být nyní členem Občanské demokratické aliance a obhajovat její politiku je nezáviděníhodný úkol.