Čtvrtý odboj Miroslava Sládka
Kromě stran bývalé Národní fronty a těch, které se postupně vydělily z OF, se jen málokterým podařilo vstoupit na parlamentní scénu. Zdaleka nejpozoruhodnější jev v tomto směru představují Sládkovi republikáni, podle volebních výsledků čtvrtá nejsilnější česká strana (v těsném závěsu za soc. dem.), která se ani podle posledních průzkumů nemusí bát o počet svých příznivců. Postavení republikánů je o to překvapivější, uvědomíme-li si, že drtivá většina sdělovacích prostředků je ignoruje nebo k nim má nepříznivý postoj, republikáni nedisponují žádným intelektuálním zázemím (nepočítáme-li samotného dr. Sládka), a dokonce se ani neopírají o nějakou zájmově vyhraněnou vrstvu jako např. Trnkova Zemědělské strana. Navíc na Východě i Západě existující extrémistické strany nemohou pro naše republikány ani zdaleka znamenat to, co za první republiky pro české fašisty a komunisty představovala Itállie a Sovětský svaz: jednoduchou a univerzální ideologii v boji proti „prohnilému režimu“ a zároveň působivý vzor její úspěšné realizace. Náš „IV. odboj“ (termín M. Sládka) je tedy odkázán pouze na zdroje domácí nenávisti a omezenosti a musí se zatím spokojit je s „idejemi republikanismu“, což v praxi znamená s idejemi a postupy M. Sládka.
Šílenec, nebo schopný politik
Málokdo asi bude pochybovat o tom, že klíčem k úspěchu republikánů je osobnost Miroslava Sládka. Část veřejnosti si už navykla vnímat jej tak říkajíc z „estetického“…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
