Poražení nepřátelé a političtí odpůrci

Vzrušující povstání a vítězství v přímém střetu s komunismem máme za sebou. Nyní nás čeká úsek od „postkomunismu“ k demokracii, od méněcennosti k hospodářské a politické dospělosti. Bude o poznání méně heroický a o poznání únavnější, plný zápolení s hospodářským a morálním marasmem. Bude méně sociální solidarity a ohleduplnosti, přibude agresivity a vypočítavosti, sociálních rozdílů a nejistoty. Přibude i rozhořčení nad postupně odkrývanou devastací země, přibude pocitů křivdy z nespravedlivého „splácení“ minulých dluhů.Pachatelé zla, jak nyní zjišťujeme, byli odstraněni jen z veřejně viditelných pozic. Ve středních úrovních zůstávají nadále silní. Za svou účast na národní zradě a za ničení vlastní země nebyli komunisté pronásledováni ani trestáni. A tak dnes, kdy mají nejhorší za sebou a kdy je zřejmé, že za sametem listopadu nebylo struhadlo prosince ani lednový vichr prověrek a výpovědí, stavy úzkosti zmizely a komunisté začínají ožívat. Přizpůsobují se, bojují o své pozice, zaměňují ztracenou politickou moc za hospodářský vliv. Podle sociologických analýz (AISA, květen 1990) došlo od ledna do května k relativnímu poklesu obav vedoucích pracovníků ze ztráty zaměstnání a obdobný trend je patrný i u zastánců KSČ.

Veřejnost je změnou zaskočena, neboť komunisté díky svým zkušenostem s řízením a výkonem moci, díky znalosti věcných problémů dnešního (stále ještě centralizovaného) hospodářství, díky privilegovanému přístupu k informacím a svým dřívějším známostem…