Kde končí ideály
Norbert W. a Michael K. jsou němečtí nakladatelé. Ještě před třemi lety byli přáteli, ale když se dnes potkají, jen se chladně pozdraví. Co se stalo? Každý z nich vydal Bílou velrybu Hermana Melvilla v jiném překladu. A oba mají zastánce a odpůrce, kteří jsou ochotni se za „svého“ Melvilla pohádat.



Norbert W. a Michael K. jsou němečtí nakladatelé. Ještě před třemi lety byli přáteli, ale když se dnes potkají, jen se chladně pozdraví. Co se stalo? Každý z nich vydal Bílou velrybuHermana Melvilla v jiném překladu. A oba mají zastánce a odpůrce, kteří jsou ochotni se za „svého“ Melvilla pohádat.
Podobnou zjemnělost v Česku nehledejme, není ale tak podivná, jak by se mohlo zdát. Copak si milovníci hudby nechodí poslechnout své oblíbené skladby v interpretaci určitého dirigenta? Dva výborné překlady téhož textu poskytnou odlišný zážitek: „Milicionáři se tvářili rozpačitě a artisté nenuceně vykukovali ze zákulisí,“ překládá Alena Morávková v odeonském vydání Mistra a Markétky Michaila Bulgakova z roku 1969. A Libor Dvořák o třicet pět let později: „Do tváří přítomných milicionářů se zvolna stěhoval nechápavý údiv, kdežto herci začali bez dlouhých cirátů vybíhat z kulis.“
Česká literatura je malá, roste a živí se na překladech. Překládání literatury není řemeslo, ale umění, ke kterému je – vedle odborné erudice – zapotřebí i talent. Dobře to vystihl spisovatel Jan Kjaerstad, když napsal: „Norsky jsem se naučil víc od překladatelů než od svých beletristických kolegů.“
Když jeden…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu