Tenkrát v lednu

V Česku na rozdíl třeba od Bulharska minulý týden v panelácích nevystydlo topení. Letošní spor o ceny plynu mezi Ruskem a Ukrajinou, v jehož důsledku se uprostřed sibiřské zimy zcela zastavily dodávky suroviny nutné především k vytápění a výrobě elektrické energie do východní a střední Evropy, je vážnější než ten první v roce 2006. Češi však byli tentokrát připraveni.

Před třemi lety bylo snadné vidět ve stále agresivnějším Rusku tyranizující mocnost, zatímco Ukrajina, ještě čerstvě demokratická a prozápadní po oranžové revoluci, se jevila jako oběť šikany uzurpátora, z jejíhož vlivu se snaží vytrhnout. Mnohem více než přehledného souboje demokratů s diktátory jsme letos svědky nesrozumitelné pranice dvou nereformovaných postsovětských států, jimž navíc v rozjíždějící se hospodářské krizi ujíždí půda pod nohama. Kdokoliv v Evropě udělá do budoucnosti nejlépe, když si zážitek z posledních dnů dobře vryje do paměti.

Vladimir v úzkých

V Rusku končí jedna éra. Do země přišla po devíti letech ekonomického růstu krize. Ruská ekonomika rostla v posledních letech průměrně o sedm procent a reálné příjmy Rusů ještě rychleji. To se letos na podzim s propadem cen ropy na světových trzích změnilo – Rusko jde do recese, rubl ztrácí na hodnotě, moskevská burza zažívá volný pád. V Rusku už se zase nevyplácejí mzdy, podobně jako za éry Borise Jelcina.

Ekonomická krize…