Skotský odchod je načasován snad nejhůř, jak to jde

Philip Stephens se ve Financial Times vyjádřil ke skotskému referendu z trochu jiného pohledu, než je obvyklé. Jeho text se jmenuje „Svět říká NE skotské separaci“. 

Na demokracii je skvělé, že si můžete věci rozmyslet a změnit názor. Demokracie dává prostor jak vzteku, tak chladnému výpočtu. Když se člověk, resp. volič splete, může to příště opravit. Referendum o skotské nezávislosti je prostě jiné. Ten, kdo si koupí ano, už toho nemůže litovat. Jakmile se Unie rozpustí, už to zpátky dát nepůjde.

Jakmile prý člověk opustí britské břehy, nepotká vůbec nikoho, kdo by to chápal. Ani ve Washingtonu, ani v Novém Dillí, ani v Bruselu, ani v Pekingu.

Američtí diplomaté, evropští politici, čínští mudrci – ti všichni pouze vidí, že si Skotsko zahrává s budoucností obskurní nedůležitosti a že rozpadlá Británie spěchá obejmout svůj úpadek. Možná to je tím, že syrové větry globalizace probouzejí leckde na světě zrod atavistických identit, etnických i kmenových.

…

K tématu se v témže listě vyjádřil i George Soros. EU je nedokončený projekt evropských států, které se spolu rozhodly sdílet část suverenity v Unii založené na hodnotách a ideálech. Vzhledem k tomu, že Západ musí čelit útokům na vlastní hodnoty na více frontách najednou, je možnost skotského odchodu z Británie načasována snad nejhůř, jak to jde.

Totéž ale platí o britském referendu o setrvání v Unii. Ruský útok na Ukrajinu je nejakutnějším problémem, ale není zdaleka jediný. Neliberální státy, extremismus a nacionalismus apod. jsou na vzestupu, eurozóna je v problémech. Západ potřebuje silnou Británii, která se bude podílet na řešení problémů.

…

Stephen King se v témže listě vyjádřil ke španělskému ekonomickému oživení, které je prý založeno na kompetitivní vnitřní devalvaci. Kdyby Itálie a Francie následovaly španělský přístup, efekty snižování mezd ve Španělsku by byly logicky slabší a Evropa by se dívala ještě hlouběji do deflační propasti.

Eurozóna má problém v tom, že to, co má být považováno za systémové selhání vyžadující kolektivní akci, je rutinně špatně diagnostikováno jako série individuálních prohřešků.