Ke státu jako firmě - ANO i NE

Tak komentářů, které nás varují před zlými malými stranami, přibývá. Naposledy přiběhl se svou troškou do mlýna Martin Fendrych, jenž varuje v jedné várce před SPOZ, Úsvitem i Babišovým ANO.

Aby nedošlo k mýlce. Varovat před prvními dvěma uskupeními je asi povinnost každého normálního člověka. To první je skupina profesionálních bafuňářů a kořistníků řízená z Hradu, je to taková druhá kategorie ČSSD (a to je laťka dost nízko) vyznačující se větším stupněm otrlosti, neomalenosti a bezskrupulóznosti. V případě Úsvitu vadí samozřejmě xenofobie. Obávám se však, že potenciální voliči těchto partají nečtou ani Macháčka, ani Respekt, ani Hospodářské noviny

Babišovo ANO – neříkám, že koketuji s tím ho volit – však neumím automaticky hodit do stejné várky. Přece jen tam kandidují někteří lidé, jichž si vážím a nic extrémního jsem nezaznamenal. Ano, ANO nemá žádnou ideologii, ale jakou ideologii má dnes ODS – eurofobní strana výběrčích desátků? A co sociální demokracie, která před volbami málem sejme svého předsedu a jejíž stínový ministr financí tvrdí, že Sovětský svaz byl „slovanskou federací“?

Straší se hlavně tím, že Babiš „chce řídit stát jako firmu“. Ano, to je dobré téma k analytickému cvičení a Babiš nahrál spoustě lidí v tom, aby vysvětlili, proč stát vlastně firma není, být nemůže a být by neměl, což je dobře, protože vůbec nevadí, když si čas od času společnost takovou diskusi odpracuje.

Vyjádřil se k tomu leckdo, podle mne to nejlépe rozebral Jan Lipold. Cituji: „Jde samozřejmě o politický bonmot, nikdo ho asi nebere doslova a nečeká, že po volbách obdrží povolávací rozkaz do Kosteleckých uzenin. Ale i tak to zní zlověstně. Protože stát nikomu, na rozdíl od firmy, nemůže dát padáka a musí se zajímat – dokonce především – i o ty, kteří nepracují. Tudíž by pro ,firmu' byli víceméně zbyteční, tedy pokud si je nepředstavíme jako spotřebitele.“

Další citát: „V Babišově horizontu scházejí věci pro ,firmu' neužitečné, k měřitelnému úspěchu nevedoucí. Stát, to musí být nesrovnatelně měkčí prostředí než firma, s polštářem pro všechny, kdo se nemohou ,zapojit' do jeho budování. Vyvažování zájmů, zdrženlivost, péče o národní paměť a vědomí souvislostí – to bývá humus, ze kterého vyrůstá úspěšná společnost. A který úspěšná firma nijak nutně nepotřebuje. Ani k tvorbě zisku, ani k uspokojování potřeb svých zaměstnanců. Naopak, spíš ji na cestě k růstu brzdí…“

Ještě bych ale dodal, že jakkoli je dobré to rozebrat, je na druhou stranu třeba zdůraznit, že něco takového vůbec nehrozí, protože by to hrozilo, pouze kdyby snad Babiš mohl vládnout sám či měl dokonce ústavní většinu. Souhlasím se vším, co napsal Lipold, ale já to srovnání stát/firma chápu jako nepříliš povedeně formulovanou výzvu k větší efektivitě.

Žádná soukromá firma nemůže tratit a krást při zakázkách jako český stát, municipalita nebo kraj, žádná soukromá firma si nemůže vybetonovat podlahu do tvaru rolety jako český stát dálnici. Žádná soukromá firma si nemůže dovolit pěstovat tisíce úředníků jako ministerstvo zemědělství, kde pracuje více lidí než za komunismu a v době federace. Žádná soukromá firma si nemůže dovolit vyhodit oknem miliardy eur evropských dotací apod.

Zkrátka mám jisté pochopení pro to, že existují lidé, kteří chtějí jít k volbám a nechtějí volit (komunisty, SPOZ a Úsvit přeskočíme) ani ODS, ani ČSSD, ani zelené, bojí se, že se lidovci nedostanou, nechtějí, aby jim propadl hlas, fandí třeba Karlu Schwarzenbergovi, ale vadí jim třeba Miroslav Kalousek – buď proto, jaký má styl, nebo proto, jak zbytečně zařízl ekonomiku. Já se těmto lidem moc nedivím, že o firmě ANO třeba uvažují.