Že by paní Klausová v Bratislavě jako dárek stačila?

Rozpustí se zítra sněmovna, nebo ne? Minulý týden jsem vyjádřil jistou skepsi, v tuto chvíli bych si spíše tipnul, že se rozpustí. Zdá se, že není důvod pochybovat o TOP 09 (nedělí se na frakce a nemá žádné přeběhlíky ani odpadlíky). Nebyl jsem si jist postojem zemanovské ČSSD, nyní to však působí dojmem, že se prezident Zeman s uskutečněním předčasných voleb smířil.

Zdá se, že veřejnost téma „rozpuštění-nerozpuštění“ nevnímá jako Zemanův boj, a navíc je prezident nyní ve stadiu, kdy se mu všichni vzdávají bez boje všechno vyhrává a médii je vykreslován jako mocenský vítěz všeho. Nyní, tedy po zítřku, se bude prezidentova klika soustředit například na schvalování důležitých norem přes Senát, například může jít o novou „daň z dividend“ (za potlesku veřejnosti a v rámci volební kampaně ČSSD, komunistů a SPOZ).

To, že bych si „tipnul“, ovšem ještě neznamená, „že to tak bude“. V současné české politice je lež povýšena na normu a třeba bude zítra někdo z ČSSD či komunistů hlasovat úplně jinak, než ještě dneska říkal.

…

Václav Klaus je prý pouhý krok od návratu do politiky. Podle serveru novinky.cz bude jeho novou platformou Suverenita Jany Bobošíkové, která se přejmenuje na Suverenita-klausovci.

Klausovi ovšem nenahrává průzkum veřejného mínění, podle něhož si tři čtvrtiny obyvatel Klausův návrat do politiky nepřejí. Oba důchodci si sice mohli slíbit a domluvit „boj klausovců se zemanovci“, ale až si Zeman přečte tento průzkum, možná si řekne, že paní Klausová v Bratislavě jako dárek panu bývalému prezidentovi už stačila.

Na druhou stranu: preference Klausovi mohou zase začít mírně růst v momentu, kdy bude více vidět, a ve chvíli, kdy budou média žádat jeho každodenní názory a permanentní „oponenturu“ Zemanovi. Do parlamentu se dostat může.

…

Podle této zprávy na iHNed.cz vydělalo Německo na krizi eurozóny desítky miliard eur: mohlo mnohem levněji financovat vlastní dluh, protože do nějakých dluhopisů investoři investovat museli. Tento účetně-fiskální pohled však představuje pouze jeden kanál německého profitu.

Nejisté existenční vyhlídky eura držely kurz eura vůči dolaru na nižší úrovni, než by odpovídalo „realitě“ či dlouhodobé rovnováze založené na fundamentech. Německý export takto vydělal další desítky miliard. Nehledě na to, že společná měna jako taková zachránila Němce před příliš tvrdou markou.

Na druhou stranu: Němci i leccos tratili. Zjistili například, že na exportu na jih Evropy jsou nakonec pořád mnohem závislejší, než si mysleli, respektive než jim někdo kázal. Německý každoroční export do Číny se totiž pořád rovná pouze sečtenému německému exportu do Polska a České republiky.