Místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk vyslovil ve včerejších Hospodářských novinách jasný názor. Bankovní unie „je pokus o loupež“ a musíme ji odmítnout. Hrozí prý nekontrolovaný odliv kapitálu z „našich“ bank. Máme prý zaplatit „mejdan“ v jižní Evropě a naší centrální bance prý hrozí, že někdo bude rozhodovat za ni, ale na ní prý zůstane odpovědnost a povinnost platit případný účet. Z našich bank prý mohou zmizet vklady a mohou být „vytunelovány“ svými matkami.
Nejprve je třeba předeslat, že Česká republika do bankovní unie vstoupit nemusí. Může si klidně vyjednat, že se v ní ocitne, třeba až jednou vstoupí do eurozóny. I to může mít své náklady (a nejen pozitiva), ale všimněme si, že o tom česká vláda nemluví. Chce vetovat, chce ostatním v Evropě zamezit bankovní unii vytvořit.
K tomu dodejme, že bankovní unie zcela jistě vznikne i bez České republiky. Pokud bychom ji chtěli vetovat, vytvoří se na podobném půdorysu jako fiskální kompakt.
Skutečnost, že se Spojené státy rychleji než Evropa otřepaly z finanční krize, souvisí především s tím, že v Americe bankovní unie existuje. Stát dočasně pomohl jen těm největším bankám, ostatní (stovky) nechal padnout: rychle, svižně, efektivně. V Evropě se jeví kdejaká malá banka z národního pohledu systémově důležitá a s tím souvisí to, že vzpamatování se z krize je mnohem vleklejší a nákladnější.
Podoba bankovní unie bude ještě předmětem zdlouhavých jednání, zatím se názor Německa a Francie diametrálně liší a mnozí právníci se domnívají, že transfer regulatorních pravomocí na Evropskou centrální banku bude vyžadovat změnu základních smluv. Složitou právní otázkou třeba je, zda by ECB vůbec mohla regulovat státy, které v eurozóně nejsou, protože tyto nejsou zastoupeny ve vedení ECB. Jasno je ještě v máločem, ale Česká republika by u těchto jednání měla sedět a podílet se na základě definovaných a prodiskutovaných národních zájmů na jejich vzniku, a ne se z této debaty dobrovolně vylučovat.
Všimněme si té zvláštní schizofrenie ekonomických liberálů. Banky jsme zprivatizovali, resp. prodali do zahraničí, ale přitom jsou pořád nějak „naše“ a dokonce hrozí, že je „nám“ někdo vytuneluje. Proč by vlastník sám sebe tuneloval? Buď jsme banky zprivatizovali doopravdy, nebo jenom na oko. Česká republika se jindy tváří jako proponent svobodného a jednotného trhu bez bariér, ale pro banky to neplatí? Zahraniční vlastník je snad manažer, který si může rozdělit zisk, ale jinak zůstává jím spravovaná banka „národní“?
Proč by měl vlastník poškozovat svou firmu, která mu v nějaké zemi slušně vydělává? Buď bude v České republice dostatek životaschopných projektů a podniků, které banky budou rády financovat, protože na tom vydělávají, nebo budou ty prostředky zhodnocovat jinde.
Samozřejmě obezřetnost je namístě, stejně jako zachování některých limitů. Naši vládní činitelé by si však měli uvědomit, že již dnes mají matky českých bank právo udělat ze svých dceřiných firem pobočky, přičemž se pravomoci národního regulátora omezí. Je jistě pravdou, že situace českých bank je v regionu specifická, Češi hodně spoří, ale proč si někdo myslí, že to bude trvat věčně? Bude-li se naše hospodářství vyvíjet z hlediska růstu tak mizerně jako v poslední době, třeba přestaneme být za pár let mistři světa a naopak mohou naše dcery potřebovat likviditu i kapitál od svých matek.
A jak je to s tou jižní Evropou? Copak Česká republika nemá zájem na prosperitě jižní Evropy? Sami Němci dnes překvapivě zjišťují, jak jim klesá export aut na jih a jak je onen zatracovaný jih Evropy k udržení prosperity nutně potřebný. Podíl EU na německém vývozu stále činí 60 procent.
Země, která se vyčlení z evropských integračních procesů, jistě nebude investory vnímána jako bezpečný a stabilní přístav a zástupce Asociace exportérů by o tom měl něco vědět.
Leckdo se obává, že na kongresu ODS bude jasně deklarován zájem této strany vystoupit z Evropské unie (naše země, naše pravidla, naše svrchovanost), přičemž odmítnutí bankovní unie má být jedním z mezníků na této skvělé promoskevské stezce. Když se chce nějaká politická strana marginalizovat a v Evropě izolovat, budiž. Že se tato kampaň líbí exportérům, kteří chtějí profitovat ze zapojení České republiky do globální ekonomické soutěže, je však fascinující. Je přáním exportérů, aby nám to Němci začali vracet v podobě úvah na téma, kolik vyvezli pracovních příležitostí do nových členských zemí EU?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
