Proces s VV a česká politicko-mediální krajina

Když sleduji mediální výstup tribunálu s Vítem Bártou a de facto celým tím spolkem jménem Věci veřejné, cítím se velmi rozpolcen. Kolega Jindřich Šídlo si například myslí, že proces s Bártou je skutečně „absurdní reality show, jenže mimořádně užitečnou a možná dokonce i léčivou“.

Hlava státu nám zase vzkazuje, že „protestuje proti démonizaci Bárty“.

Šídlo se domnívá, že vzhledem k tomu, že tato strana vládne a rozhoduje například o daních a penzích, je dobré o přízračných poměrech v této straně vědět.

Ano, ale proč je to „užitečné a léčivé“? Užitečné a léčivé by to mohlo být, kdyby z toho vyplývalo nějaké poučení a něco obecného. Ale co to má v tom případě být?

Dovedu si představit jen tyto závěry:

1. Dejte si, občané, pozor na nové strany, především pak na ty, které budou slibovat nápravu či očistu poměrů. Pokud uvěříte novým a nevyzkoušeným politickým stranám a projektům, vězte, že každý další pravděpodobně dopadne takhle. Vzpomínáte na všechny ty US (Pavel Němec), ED a jak se to všechno jmenovalo? Tohle byl zatím vrchol. Dávají si pytel na hlavu! Tohle, lidé, chcete? Never more!

2. Držte se příště osvědčených pořádků a volte jenom strany, se kterými se žádné otevřené soudní procesy v této zemi konat nikdy nebudou (různé rampulovské typy to zajistí, od toho tam jsou přece dosazeny) a ve kterých se pytle na hlavu nedávají ani se o tom neuvažuje. Volte ODS, ČSSD, komunisty nebo lidovce, snad ještě TOP 09, protože to je nová známka pro většinou osvědčené a zkušené politické harcovníky.

Jenže s tímhle dvojím obecným poučením je docela problém. Vstup do politické soutěže v této zemi je velmi komplikovaný a silně chráněný a bez silného finančního zázemí prakticky nemožný. Silné finanční zázemí nenahradí ani silná ideová a ideologická motivace (zelení).

Kdyby byly standardní politické strany po vzoru USA otevřenými ideovými proudy, ze kterých lze vylučovat jen kriminálníky, budu spokojen: politická soutěž, otevřenost a svoboda budou zaručeny. Kdyby alespoň politické strany v tomto státě měly srovnatelný počet členů jako v Rakousku, tedy statisíce. Naše standardní politické strany jsou však (kromě komunistů a lidovců, tedy partají s masovým členstvím) de facto uzavřené organizace či bratrstva, které rozhodně nové členy nelákají, nestojí o ně a vstup nesmírně komplikují. Členů jim dokonce ubývá!

Z tohoto omezeného členství lze vyvodit, že ty strany něco střeží a to, co tak úzkostlivě střeží, nebude asi zrovna ideologická čistota. V českých partajích jde totiž příliš o obchody, peníze a veřejné zakázky od nejnižší úrovně po nejvyšší. Jenom v těch stranách nikoho nenapadne, aby to dělali tak hloupě jako „mafiánská strana VV“ a ještě se přitom nahrávali a dávali si pytel na hlavu.

Dále – abych mohl vyvodit konkrétní i obecné poučení, potřeboval bych pokud možno objektivní a seriózní zpravodajství z procesu. Jenže toho se mi nedostává. Ač proces okupuje titulní strany a servery, mají novináři od svých šéfů zjevně za úkol vytahovat výhradně pikanterie a výživné či tragikomické zajímavosti typu „pytel na hlavu“ či „plačící Bárta“.

Nedovedu si představit, že by podobným způsobem (tedy pouze výběrem pikanterií) informoval o procesu Washington Post nebo New York Times či jiné listy, které pro mne představují nejvyšší profesionální standard. Kam se podělo „jádro pudla“, tedy hranice mezi úplatkem a půjčkou? Jak soudce proces řídí? Jak je profesionální?

Česká média se nechovají o moc lépe než čeští politici a z tohoto pohledu s Klausovým názorem, že jde o mediální štvanici a frašku, souhlasím. Doufám jen, že to prezident neříká proto, že strana VV ze zoufalství a z důvodů vnitřní prázdnoty (za obojí si může sama, protože jiný nápad než hlídat pískoviště vlastně neměla) před časem naskočila na prezidentskou eurofobní a nacionalistickou notečku.