Anděl v Kodani

Brazilský prezident Lula da Silva v pátek volal po tom, aby se na summitu zjevil anděl a propůjčil delegátům moudrost, kterou dosud postrádali. A hle, jeho přání bylo vyslyšeno: Přiletěl americký prezident, přednesl plamenný projev, pohovořil s ruským premiérem o jaderném odzbrojení, aby pak večer vstoupil na uzavřené jednání Číny a několika dalších zemí – dle New York Times údajně nepozván – a vyjednal s nimi dohodu, která se měla stát závěrečnou deklarací vzešlou z Kodaně. Vzápětí nastoupil do letadla a odletěl, s poukazem na sněhovou bouři, která se blíží k Washingtonu a později by mu nedovolila přistát.

Svým návratem na nebesa zanechal ovšem „anděl“ summit OSN v naprostém chaosu. Na půdě Spojených národů nelze cokoliv prosadit proti vůli i toho nejmenšího státu a mnozí proti narychlo vyjednanému, velmi obecnému textu začali ihned protestovat. Mezi prvními tichomořské souostroví Tuvalu, jehož představitelé se obávají, že jejich ostrovy kvůli rostoucí teplotě a tání pevninských ledovců zaplaví moře. Přidaly se i další země, například Nikaragua, Kuba či Bolívie. Výhrady vyjádřila i Evropská unie.

Brokenhagen
Chaos postupně rostl během celého pátečního dne a nabýval rozměrů, které nepamatují ani ti nejostřílenější pravidelní návštěvníci globálních konferencí. Političtí vůdci v zákulisí rokovali o návrhu obecné závěrečné deklarace, jíž by summit alespoň částečně zachránili. Postupně uniklo do médií čtyři nebo pět verzí jejího textu. Stávaly se stále obecnějšími a měly stále méně společného s dokumenty, na nichž už léta pracují týmy klimatických vyjednavačů a které se původně měly stát základem pro konečný výstup celého summitu.

Zákulisní rozhovory bloudily v obvyklém bermudském trojúhelníku sporů mezi rozvojovými zeměmi, Spojenými státy a Evropskou unií. Diskutovalo se o úplně základních věcech, jako by se čas vrátil o měsíce či dokonce léta zpět. Například o tom, zda mají světové emise skleníkových plynů klesnout do poloviny století o 50% ve srovnání s rokem 1990, což je dávno všeobecně přijímaný požadavek. Jádro sporu přitom spočívalo v tom, zda by měl být tento cíl právně závazný, což rozvojové země odmítají.

O hladinu níž doutnal spor mezi Spojenými státy a Čínou o tom, zda mají mít mezinárodní inspektoři možnost ověřovat, jestli se Čína skutečně snaží plnit své případné emisní závazky. Jak ale později naznačil prezident Obama, šlo spíše o zástupný problém (emise dovedou monitorovat i satelity). Ve skutečnosti se opět hrálo o právní závaznost dokumentu, o níž nemá bez mezinárodní kontroly smysl hovořit. A bez právní závaznosti Obama nedokáže prodat dohodu z Kodaně americkému Senátu, který má příští rok schválit klíčový zákon umožňující Spojeným státům snižovat emise. Jak v zákulisí řekl americký zpravodaj časopisu Nature: „Obama nepřijel do Kodaně jednat o klimatu. Vede tu kampaň, která má přesvědčit Senát.“

Po odletu prezidenta Obamy bylo svoláno několik tiskových konferencí, které byly zase rychle zrušeny, protože nebylo jasné, jak se k vyjednanému kompromisu různé skupiny zemí postaví. Jasno neměla ani Evropská unie. Lišila se i stanoviska nevládních organizací. Zástupci Greenpeace označili text za neúspěch a překřtili hlavní město Dánska (anglicky Copenhagen) na „Brokenhagen“, z anglického broken, rozbitý, rozpadlý. Podle některých jiných názorů šlo sice o minimum, nic lepšího se ale v Kodani dojednat nedalo a vyjednávání musejí pokračovat příští rok.

Neochota ustoupit
Z navržené dohody nakonec skutečně zmizel závazek snížit do poloviny století světové emise skleníkových plynů o 50%. Zůstal jen obecně deklarovaný úmysl zabránit tomu, aby se globální teplota v budoucnu nezvýšila o více než dva stupně Celsia. Neprošel ani slib, že se svět uzavře do konce roku 2010 právně závaznou smlouvu o snižování emisí. Vyspělé země alespoň přislíbily, že do roku 2020 věnují rozvojovým státům na boj proti změně klimatu 30 miliard dolarů a pro další období do roku 2020 zajistí částku 100 miliard dolarů ročně.

Nekonkrétní text navržené dohody je výsledkem toho, že na summitu nikdo nechtěl ustoupit. Evropská unie se nepokusila na poslední chvíli odblokovat jednání zvýšením svého emisního závazku (jde o to, zda snížit emise o 20% nebo o 30% do roku 2020 oproti r. 1990). Americký prezident si mohl svůj úvodní projev na summitu klidně napsat už na jaře, neslíbil vůbec nic nového. Čína po celou dobu kodaňských vyjednávání trvala na tom, že ze svých pozic neustoupí ani o píď, a zároveň dávala najevo, že bude svoji politiku omezování emisí provozovat bez ohledu na to, jak summit dopadne.

Vůli k ústupkům projevily jen méně důležité státy. Japonsko slíbilo, že rozvojovým zemím poskytne na snižování emisí a adaptace 11 miliard dolarů do roku 2012, čímž překonalo podobné dřívější nabídky EU a USA. Africké země snížily svůj požadavek na to, kolik peněz chtějí od vyspělého světa získat. A Brazílie řekla, že žádné peníze od Západu nechce, svá opatření si bude financovat sama. Dokonce nabídla peníze jiným rozvojovým zemím.

Na odblokování summitu to ale nestačilo. Momentálně se zdá, že konference navržený kompromis neschválí, pouze jej vezme na vědomí. Je sobota, krátce před polednem, v Kodani vládne mrazivé slunečné počasí a zdá se, že summit tedy v podstatě zkrachuje.

Martin Uhlíř, Kodaň

Více k summitu v Kodani v Respektu 52/09.